Barbera: Znovuzrozená hvězda Piemontu

V minulosti často podceňovaná a opomíjená odrůda, se v posledních dvaceti letech těší opravdové renesanci jako málokterá jiná vinná réva rodu Vitis vinifera. Barbera patří v Itálii mezi nejpopulárnější odrůdy a v regionu Piemonte, kde má svůj původ, zaujímá svou rozlohou vinic nejvýznamnější pozici. Oproti jiným oblastem v zemi, kde se často přidává spíše do kupáží, se v Piemonte vinifikuje většinou samostatně. Barbera si nachází stále více spokojených konzumentů, kteří upřednostňují cenově dostupné víno, ovšem mimořádných kvalit. V pitoreskní krajině piemontských vinic se rodí víno, které je plné, obdařené vysokou kyselinou a měkkými tříslovinami, je delikátně ovocné a jemné, vyznačuje se temně rubínovou barvou a nabízí aroma čerstvých třešní, malin a tmavého lesního ovoce, ale i sušených bylin, černého pepře a lékořice. Je to víno špičkové kvality, které Vás potěší nejen při čtení tohoto článku.

Barbera je středně pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, její původ není doposud úplně znám, ale pravděpodobně pochází z Piemontu. Také vznik jejího současného názvu je předmětem různých diskuzí a teorií. Jedna verze o původu tohoto názvu vychází z tvaru hroznu, který může připomínat mužský plnovous, tedy italsky “barba“. Další názor se opírá o teorii, kterou potvrzuje i sama slavná a respektovaná Jancis Robinson, tedy jako odvození tohoto jména ze slova “Berberis“, což je latinský název několika druhů keřů s českým názvem “dřišťál“ a zároveň nakyslý alkoholický nápoj z bobulí těchto keřů vyráběný.

Barbera má každopádně velmi prastarý původ, pochází přímo z centra Piemontu z provincie Monferrato a možná první zmínka o její existenci a pěstování v tomto kraji pohází ze 13. století. Oficiální dochované první písemné dokumenty se ovšem datují do 18. století, jsou v dokumentu z roku 1798 hraběte Giuseppe Nuvolone-pergamo ze Scandaluzza. Víno Barbera bylo velmi populární mezi důstojníky savojské armády. Své vítězné tažení přes vinohrady Piemontu však tato odrůda nastoupila teprve po pohromě způsobené révokazem, když dokázala, že je mimořádně vhodná pro vysoké výnosy a pěstování na amerických podnožích. Žádný boom ovšem netrvá věčně, a to platilo i pro Barberu.

Jako na horské dráze

Po metylalkoholovém skandálu, který se v polovině osmdesátých let dvacátého století neblaze podepsal na jejím renomé, přišla na nějaký čas doba temna. Podobně jako se tomu stalo v Rakousku v roce 1985, kde zemí otřásla událost známá jako Dietylenglykolový skandál, se ve stejném období i v Piemonte, pokusili někteří po zisku lační podnikavci „zkrášlit“ nejlacinější vína odrůdy Barbera, a díky tomu bohužel zemřelo několik desítek lidí.  Přestože reputace této piemontské odrůdy, snad jen těžko mohla utrpět větší ránu, i tak se našla skupina vinařů a obchodníků, v čele s Giacomem Bolognou, kteří těmto vínům nakonec jejich zašlou slávu navrátili. Nové znalosti, pokročilejší technologie a citlivá péče o vinice nakonec přinesly své ovoce. Vinaři se naučili lépe pracovat s přirozeně vysokou kyselostí hroznů. Moderní přístup vinifikace v sudech typu barrique, umožnilo proměnit dříve nepříjemné kyselé pití, na kořenitá, komplexní a ke skladování vhodná vína.

Typické znaky pro odrůdu Barbera jsou vysoké výnosy, které bývají konstantní. Odrůda je velmi přizpůsobivá půdním podmínkám, suchu, silnějším větrům, hůře odolává pozdním a jarním a také zimním mrazům. Půda jí svědčí nejlépe jílovito-vápenatá. Její vrchol zralosti bývá začátkem října, tedy o něco později než u ovocného a na třísloviny skromného Dolcetta a většinou o dva týdny dříve než u Nebbiola. Barbera je velmi bohatá na kyseliny, pokud se sklízí později, je možné kyselost hroznů snížit na snesitelnou úroveň. Barbera je relativně náročnou odrůdou na pěstování a optimálně potřebuje teplou polohu vinice.

Nejvíce je Barbera spjata se severoitalským regionem Piemonte, kde aktuálně zabírá něco přes 35 % veškeré výsadby. Celkově se řadí na třetí místo ve své hektarové rozloze, co se týče modrých odrůd v Itálii hned za Sangiovese a Montepulciano. Je v první desítce nejpěstovanějších odrůd v této zemi. Postupem času se rozšířila i do dalších regionů. Další výsadby nalezneme v regionu Lombardie v zóně Oltrepò Pavese DOC nebo v regionu Emiglia Romagna v zóně Colli Piacentini DOC nebo v Kampánii.  Do národního registru italských odrůd byla zapsána roku 1970.

Celková rozloha odrůdy Barbera je v Itálii přes dvacet tisíc hektarů. Usadila se i na dalších kontinentech světa především v Jižní Americe či Austrálii. V Evropě kromě Itálie se s ní můžeme setkat v Řecku, Rumunsku nebo Slovinsku.

Piemontská Barbera

Pěstování odrůdy Barbera by se dalo v regionu Piemonte rozdělit do několika kategorií, které mají přísná a rozdílná pravidla pro výrobu těchto vín.

Barbera d´Alba je zpravidla silné víno, které je schopné dobrého stárnutí. Do této apelace spadají oblasti Langhe a Roero v provincii Cuneo. V těchto vínech se akceptuje také přidání odrůdy Nebbiolo, maximálně však do 15 %. Barbera d´Alba může být označena jako „Superiore“ musí však splňovat podmínku zrání alespoň 12 měsíců a z toho čtyři měsíce probíhá školení v dubových sudech, obsah alkoholu nesmí být nižší než 12,5 %.

Barbera d´Asti DOCG se rozkládá v kopcovité krajině v provinciích Asti a Alessandria. Známku DOC získalo toto víno v roce 1970 a v roce 2008 povýšilo na DOCG. Apelační zákon pro vína Barbera d´Asti DOCG nařizuje použít minimálně 90 % odrůdy Barbera a zbylých 10 % můžou víno doplnit další místní odrůdy Freisa, Grignolino a Dolcetto v libovolném poměru. Čtyři měsíce je minimální doba něž jde víno do prodeje. Od roku 2000 je také možné používat označení „Superiore“ musí však splňovat minimálně 14 měsíců zrání, a z toho nejméně šest měsíců ve dřevěných sudech. Objem alkoholu nesmí klesnout pod 13 %.

Barbera del Monferrato DOC a Barbera del Monferrato Superiore DOCG jsou robustní a plná vína, velmi dobře zrají. Pro výrobu jsou povoleny také místní odrůdy Freisa, Grignolino a Dolcetto, nesmí však přesáhnout 15 % výsledného cuvée. Minimální objem alkoholu nesmí být nižší než 11,5 %. Pokud je na etiketě uveden název konkrétní vinice, musí mít objem alkoholu minimálně 12 %. Pro kategorii „Superiore“ platí objem alkoholu minimálně 13 % a víno musí zrát po dobu 14 měsíců, z toho alespoň šest měsíců ve dřevěném sudu. Často se používají moderní sudy typu barrique.

Nizza DOCG patřila původně k denominaci Barbera d´Asti Superiore. Od roku 2014 však může na etiketě hrdě nosit označení Nizza DOCG. Maximální výnos nesmí přesáhnout 7 tun na hektar. Pro výrobu musí být použito 100 % odrůdy Barbera, doporučené zrání je minimálně 18 měsíců, z toho šest měsíců na sudu. Nizza DOCG Superiore nesmí opustit sklep nejméně 30 měsíců, a z toho 12 měsíců musí školení vína probíhat ve dřevě. Minimální hranice alkoholu je stanovena na 13 %, v případě uvedené konkrétní vinice na etiketě pak 13,5 %.

Barbera a gastronomie

O tom, jak se tyto vína dají snoubit s pokrmy, by se dala napsat tlustá kniha. Já zde uvádím alespoň několik regionálních pokrmů, které jsou s víny z odrůdy Barbera dokonalým zážitkem. Jeden z klasických piemontských pokrmů, který nechybí v nabídce žádné místní restaurace, jsou těstoviny Tajarin neboli Taglierini, což jsou dlouhé ploché a tenké těstoviny, které je nejlepší podávat s nastrouhaným lanýžem, nejlépe tím piemontským bílým, zde nazývaným “Madonna Alba“, lanýžovým olejem, máslem a šalvějí. V lepších restauracích Vám těstoviny podává na talíř z pánve přímo obsluha restaurace přímo před Vámi a další Vám nastrouhá těch několik hoblin lanýže. Následující párování, které prostě nemá chybu je Carne all´Albese, což je piemontská obdoba tatarského bifteku s parmezánem, olivovým olejem a rukolou. Nakonec chybu neuděláte ani s domácí perličkou, kterou tu rádi připravují s houbovou omáčkou. Lasagne, šťavnatý hovězí steak nebo telecí saltimbocca jsou další z mnoha pokrmů, kterým tento zážitek dovedete k dokonalosti.