Za vínem do Valpolicelly

Uplynulý víkend jsme se zákazníky brázdili krásnými vinařskými kraji Valpolicella a Soave Classico. Navštívili jsme některá zdejší špičková vinařství, nahlédli pod pokličku výroby extra panenského olivového oleje a ochutnali místní speciality jako těstoviny Pici nebo ragů z koňského masa pastissada di cavallo. Valpolicella potvrdila pozici jednoho z nejzajímavějších severoitalských regionů, co se červených vín týče.

Pokud si před návštěvou některého z místních sklepů chcete udělat obrázek o tom, jak malebný region Valpolicelly je, vydejte se do malé vesničky San Giorgio Ingannapoltron. Najdete tu jeden z nejstarších kostelů oblasti a hlavně panoramatickou vyhlídku na okolní vinice. Celkem jich je v oblasti 7000 hektarů, z východu je od jezera Garda odděluje vinařská oblast Bardolino, jižní hranicí vinařského regionu je řeka Adige a město Verona.

Cestu za poznáváním zdejších vinných pokladů jsme začali v rodinném vinařství Le Bignele. Jeho historie sahá až do roku 1818 a ve zdejším nevelkém sklepě jasně dominují objemné slavonské duby. Vinice se rozprostírají v okolí tohoto sympatického podniku. Z prezentovaných vín nejvíce zaujlala Valpolicella Ripasso 2016, krásně koncentrovaná, plnější a delší. Králem ochutnávky bylo Amarone della Valpolicella 2013, s tóny lehce do sušených peckovin, koncentrované „jammy“, kořenité, s náznakem zemitosti, starého sudu.

Druhý den ráno jsme řádně promazali v rámci návštěvy vyhlášeného producenta olivových olejů, rodinného mlýna Bonamini. Ten patří ke špičce producentů olivových olejů nejen v Benátsku, ale v celé Itálii. Seznámili jsme se s historií i současností výroby extra panenských olivových olejů a na závěr samozřejmě ochutnali některé zdejší oleje.

V rámci region Soave Classico jsme zavítali do organického vinařství Suavia. V něm samozřejmě sází zejména na odrůdu Garganega, ale velká pozornost se tu věnuje i “věčně druhému” Trebbianu di Soave. Odrůda používaná historicky jen jako příměs se dočkala v Suavii samostatného vína a nutno dodat skvělého. Ze 14 různých klonů ve spolupráci s univerzitou v Miláně vybrali čtyři nejzajímavější a osadili je do vinice s názvem Massifitti. Stejnojmenné víno ročníku 2016 nemělo chybu. Rieslingového stylu, říznější, parádně minerální, s potenciálem dál vyzrávat v horizontu několika dalších let. Soave tu mají take velmi dobré, určitě vyzkoušejte Monte Carbonare. Suavie jednoznačně patří mezi nejlepší rodinné výrobce tohoto regionu, kterému dominují obří průmyslové kooperativy. Krásné výhledy z vinic bohužel kazil pohled na škody, které tu před nedávnem zanechalo nečekané krupobití.

V historickém městečku Soave jsme po obědě vyšplhali na místní majestátní hrad a pak už na Amarone. Vinařství Roccolo Grassi je naopak z kategorie nových vinařství, která se velmi rychle etablovala mezi absolutní špičku regionu. Založené teprve v roce 1996, sídlící na pomezí mezi oblastmi Valpolicella a Soave. Název vinařství odkazuje na prémiovou polohu, ze které pochází hrozny pro výrobu Amarone. Sklepu vládne mlady a talentovaný Marco Santori. Jeho vína reprezentují spíše moderní styl, kombinují v sobě sílu a eleganci. Jsou plná a mohutná, zároveň svůdně aromatická a v chuti krásně vrstevnatá. Pro Amarone Marco kromě hlavních odrůd používá výraznou Oseletu a také Croatinu. Zrání probíhá zejména ve francouzských barikových sudech. Produkce je velmi omezená, ročně kolem 50 000 lahví. Zajímavé a řízné je Soave 2016 La Broia z vinice obklopující vinařství v obci Mezzane. Marco Santori nevěří v kategorii Ripasso a lahvuje Valpolicellu Superiore a samozřejmě vlajkovou loď v podobě Amarone della Valpolicella. Víno ročníku 2013 je úchvatné, s tóny tmavých bobulovin, výrazně kořenitými tóny připomínajícími až portské. Víno je hodně suché. Štěstí jsme měli na Recioto della Valpolicella 2015, víno, které ve vinařství lahvují jen v mimořádných letech. Předchozím byl rok 2009.

Třetí den byl ve znamení červených vín z Valpolicelly. Dopoledne jsme ještě stihli prohlídku historického centra Verony a oběd v místní trattorii. Servíroval se mimo jiné kůň s gnocchi. Pak už krátký přesun do vyhlášeného vinařství Speri. Historie tohoto vinařství sahá až do roku 1874 a po celou dobu si vinařství zachovává rodinný charakter. Dnes jsou ve vinařství zapojeni zástupci páté až sedmé generace potomků původního zakladatele. Celkem vinařství obhospodařuje 60 hektarů vinic, které jsou vedeny v čistě organickém režimu. Jako jedni z prvních v oblasti Valpolicella začali ve vinařství s konceptem lahvování tzv. single vineyard vín. Nejprve to bylo Amarone Sant’Urbano a později bylo přidáno i víno Valpolicella Superiore Sant’Urbano. Specifikem Speri, které se podepisuje na stylu vín tohoto vinařství, je určitě používání odrůdy Molinara. S dříve relativně oblíbenou odrůdou dnes řada vinařství nepracuje, protože ve finále její vína postrádají výraznější barvu a tělo. U Speri Molinara tvoří vždy zhruba 5 % směsi pro Amarone a 10 % pro vína Valpolicella. Podle Speri je naopak vína nenahraditelným zdrojem svěžesti.

Po Speri jsme navštívili dalšího organického producenta vín regionu Valpolicella Classico – vinařství La Dama. V tomto případě se jedná o mladé vinařství, vystavěné relativně nedávno. Vína byla hodně moderního stylu, ovocná a přístupná. Zajímavé bylo zejména Ripasso a Amarone.

Valpolicella je krásný vinařství region, někdy možná zbytečně opomíjený ze strany milovníků vína. Zdejší červená ovšem patří k tomu nejlepšímu ze severní Itálie a to samé lze říci v kategorii bílých vín o Soave Classico. Vinařská oblast poblíž Verony rozhodně stojí za návštěvu.