V počtu hned tří chlapů se na konci října vydala do Piemontu výprava VinoDocu. Cíl expedice byl vpravdě objevitelský – rozšířění portfolia o další skvělé producenty z tohoto skvělého regionu.

Meteorologické podmínky pro noční let do Milána byly optimální, proto letadlo společnosti easyjet odstartovalo jen s hodinovým zpožděním. Pár hodin spánku a brzy dopoledne přijíždíme do Langhe zcela odrovnaní neuvěřitelnou podzimní barevností místní flóry. Skutečný návrat do dětství, kdy jsem na základní škole ve výtvarce patlal na čtvrtku padesát odstínů hnědé.

Nicméně jsme se museli zdržovat víceméně ve sklepě, protože plánovaná návštěva pěti vinařství v prvním dnu byla více než ambiciózní, ale na tvrdej degustátorskej chleba jsme naštěstí zvyklí.

Hned druhá zastávka byla vinařství Marchesi Alfieri, které se specializuje na odrůdu Barbera z oblasti Asti. Základní Barbera „La Tota“ byla velkým příslibem, ale po ochutnání top Barbery „Alfiera“ se mně štěstím rozklepala nosní přepážka. Shodou okolností jsem Barber vypil celkem dost, ale tahleta pecka je určitě v první trojce. Syté červené a černé ovoce, svěží a elegantní kyselina s dlouhou dochutí a perfektně integrované taniny z kvalitních pětisetlitrových dubových sudů. Mazec. Taky si ji pravidelně objednává belgický král a ten tomu musí přece rozumět, protože jinak by pil jen Barolo, víno králů, že ano. Aby bylo o reputaci vinařství Marchesi Alfieri úplně jasno, tak jim na velkolepém dvoře roste nejstarší vinný keř (spíše strom) v Langhe. Má asi tři sta let, ale víno se z jeho hroznů už nedělá.

A krasojízda pokračovala. Hromadou serpentin jsme se přesunuli do Barbaresca do vinařství Ca del Baio. Majitel, šéf a otec asi sedmadvaceti dcer Giulio Grasso zrovna stál u lahvovačky a ládoval krabice vínem, takže se nás ujaly dámy. Ca del Baio jsme si vyhlédli už na jaře na veletrhu Vinitaly, takže jsme se jen ujistili, že takto vyhlazené, svěží a elegantní Barbaresco z nejlepších poloh (Asili, Pora, Marcarini a Valegrande) navíc za rozumné peníze dělá jen málokdo a pro jistotu jsme navýšili objednávku. Vína od Ca del Baio na vás v e-shopu VinoDoc budou čekat už brzy.

Přes rychlou ochutnávku u Produttori del Barbaresco jsme se na závěr dne přesunuli k Luigi Pirovi, hledači lanýžů a producentovi brutálně strukturovaných ovšem mimořádně typických Barol z oblasti Serralunga. Jeho dům i vinařství stojí přímo v jeho vlastní vinici, takže si při sklizni bedýnky s vínem nosí rovnou do lisu. Luigi je umírněný modernista, který ke zrání svých Barol používá jak malé, tak velké sudy. Přestože nám jeho vína udělala z jazyků rohožku podupanou smečkou zděšených slonů, tak mají neskutečný potenciál ke zrání a jako by to chtěl Luigi dokázat, vybavil nás na cestu lahvinkou z archivu a také radou, že lanýže ještě moc nerostou, neb je teplo, ale na konci prosince to bude to pravé. Jelikož konec prosince tráví většina z nás s dětmi pod vánočním stromečkem, naburáceli jsme hned do restaurace s Luigiho archivkou v ruce a zasypali se bílými lanýži. Pokud jsou v prosinci ještě lepší, tak by mně odtam už nikdo nedostal. Mimochodem nešlo o ledajakou restauraci. Locanda dell´Arco patří ke třem nejlepším nemichelinským restauracím v Langhe, disponuje skvělou kuchyní, úžasnou nabídkou archivních vín a mimořádně přívětivými cenami. Rezervace dva měsíce dopředu…

Den druhý neměl tak nabitý program, takže jsem si mohl dopřát dost času na hledání své brady, která mně spadla na zem po ochutnání Boscareta od Ferdinanda Principiana. Tento zapřísáhlý nepřítel síry a intervencí ve vinohradě i ve sklepě má mimořádně vyladěný repertoár, který vrcholí zmíněným Boscaretem, jehož hrozny se lisují manuálně, tedy nožně. Tento sympatický chlapík to prostě dělá sakra dobře a snad se VinoDocu podaří dostat jeho vína do nabídky, abych je mohl všechny skoupit. Ferdinando je totální purista, k fermementaci stačí jen ty kvasinky, které si hrozny přinesly z vinohradu, síra je sprosté slovo a sudy samozřejmě jen velké ze slavonského dubu. Jaho Barola jsou ovšem naprosto typická a na to, že pocházejí z tvrďáckých vinohradů z Monforte a Serralungy, mimořádně elegantní. Moc mu fandím.

Po tříhodinové společenské návštěvě Vincenza Brezzy, jehož vyhlášená vína z nabídky VinoDoc dobře znáte, jsme navštívili dalšího starého známého Claudia Alaria. Tomu se přezdívá Mistr Dolcetto a nedalo nám mnoho práce tohoto vysmátého chlapíka dotlačit k experimentálnímu prověření všeobecné teze, že tato odrůda stoprocentně není určena k archivaci. Skončili jsme u ročníku 1993 (starší už nebylo) a Claudiovo Dolcetto pořád nebylo po smrti. I tento třiadvacetiletý kousek, který neviděl sud ani ze vzducholodě měl pořád slušnou svěžest a příjemné nazrálé ovoce. Vertikála Dolcetta nadchla nejen nás, ale i Claudia, který okamžitě naznal, že s námi musí povečeřet. Takže jsme si tentokrát do Locandy dell´Arco přinesli nejen flašku, ale i vinaře, kterého tam mimochodem všichni dobře znali. Dlouhá noc.

Vzhledem k tomu, že jsme třetí den večer odlétali zpět do Prahy, zvládli jsme už jen dvě návštěvy, ale ta poslední stála za to. Vinařství Marcarini je už pár set let zabudované v domě na vrcholku krásné vesnice La Morra. Ultratradiční přístup k hroznům z této oblasti písčitých půd a na Barolo spíše lehčích vín mimořádně svědčí. Velké a velmi staré sudy uchovavávají dlouho macerované víno z vinohradů La Serra a hlavně Brunate. Jak elegantní La Serra, tak chlapáčtější Brunate mají tak vymazlené třísloviny, že snad musejí v průběhu zrání absolvovat thajské masáže za zvuků Beethovenovy Ódy na radost. Jinak si nedokážu představit, jak v Marcarini svá Barola přesvědčili, aby byly přes svoji typičnost a strukturovanost tak přístupné a přitom s mimořádným potenciálem dalšího vývoje.

Piemont jsme opustili s tunou lískových oříšků v kufru a slzou v oku. Pokud jde o mě ještě bych tam dva až tři měsíce vydržel a pak se rovnou přesunul na jih. Není lepší místo na prodloužený listopadový víkend. Pokud to ovšem letos nestihnete, tak se minimálně předzásobte Barolem. Zima bude dlouhá.

A na závěr dobrá zpráva. Narozdíl od většiny severněji položených evropských vinohradů, na které v dubnu zavítala Sibiř, byla letošní sklizeň v Piemontu skvělá a po fantastickém ročníku 2015 se ústup ze slávy neočekává.