Vína ze Sardinie

Vína ze Sardinie

Ostrovy to mají se svou historickou identitou těžké. Panovníci s nimi kšeftují jak s lístky na maso a vlastní naturel obyvatelstva je pak záležitostí spíše ostrova samotného, než státu, ke kterému zrovna patří. Nemusí to být vždycky na škodu. Sardinie se díky své historii krapet vymyká pevninskému italskému stereotypu a platí to i o sardinském víně. Tradičně zemědělský ostrov byl 400 let pod nadvládou Aragonie a z tohoto pohledu se nezdá ani trochu divné, že nejpěstovanější (25 % produkce) odrůdou je Cannonau, španělsky Garnacha, francouzsky Grenache, kterou na apeninském poloostrově budete hledat marně. Stejně tak druhou nejpopulárnější odrůdu Sardinie – Carignano, španělsky Mazuelo či Carinena (s podivnou vlnovkou nad prvním n), francouzsky Carignan. Na druhou stranu hlavním bílým hrdinou je v Ligurii narozené Vermentino, jež na Sardinii, dle chabých zkušeností autora, exceluje.

Historie

Z vinařského hlediska nic moc. Plinius Sardinii nezmiňuje (aspoň myslím), žádné víno, proslulé jako falernské, zde nevzniklo a to také z toho důvodu, že Sardinie je „italská“ necelých tři sta let. Vinohradnictví zde bylo vždy spíše doplňkem k pastevectví a pěstování jiných zemědělských plodin, přestože podmínky pro pěstování révy jsou na ostrově skvělé. Ovšem po druhé světové válce se italská vláda zbláznila do pěstování vína ve velkém a v Sardinii, stejně jako v mnoha jiných italských regionech, rostla hektaráž jak o život. Ďábelských 70 000 hektarů vinic však produkovalo víno, které nikdo nechtěl. Naštěstí pro Sardinské státní podpora neustala, jen se její cíl změnil z výsadby vinic na jejich klučení. Dnes má Sardinie zdravých 20 000 hektarů, tedy podobně jako Česká republika.

Tachis-750x375.png

Mluvíme-li o historii sardinského vinařství, tak nelze nezmínit osobnost enologa Giacomo Tachise, který se po vynálezu Sassicaie vrhnul v dalším vizionářském vytržení na staré keře sardinského Carignana, odrůdy, která je většině světových vinařů pro smích (někdy právem, protože Carignano dokáže bez mrknutí bobule udělat 200 hektolitrů výnosů na hektar). Ovšem Tachis správně vyčenichal renesanci této odrůdy, která momentálně revoltuje ve Španělsku, Francii i Chile. Vzhledem k tomu, že pan Tachis zemřel 7. února tohoto roku ve věku 82 let, považuje autor za nutné, složit mu prostřednictvím těchto řádků velkou poklonu, protože tento Vinař kromě supertoskánců popostrčil do světových vinoték i vína ze Sardinie, Sicílie a dalších regionů, jež se jen těžce prosazovaly kvalitou.

Terroir

Jeden by si myslel, že apelace se svými pravidly jsou zde proto, aby ochránily a zvýraznily typičnost vín z daných regionů a podporovaly vína, jež ctí svůj terroir. DOC Cannonau di Sardegna a Vermentino di Sardegna ovšem zahrnují celý ostrov i s přilehlými ostrůvky. To je vůči těmto odrůdám trochu nespravedlivé, vždyť Sardinie má „na výšku“ dvě stě čtyřicet kilometrů o rozmanitostech terénu nemluvě.

sard-vineyard.png

Kouzlo tohoto ostrova, otevřeného věčně nadmutému moři a od něj vanoucích větrům do všech stran, je v nespočetném množství různých zajímavých mikroklimat, k čemuž přispívají rovinatější i kopcovitější terény a pro pěstování révy zajímavé spektrum půdních podloží od žuly přes vápenec po písčité a štěrkovité půdy.

Možná proto má Sardinie více DOC apelací než Calabrie a Basilicata dohromady. Ovšem jedno jediné DOCG, kterým je Vermentino di Gallura v severovýchodním rožku Sardinie. Jde o mimořádně horký a suchý region s kamenitou půdou, kde vše zachraňuje mořská bríza a snadno vyzrávající Vermentino zde dosahuje mimořádné plnosti při zachování velmi slušné svěžesti.

Vermentino di Gallura je na severovýchodě trochu izolované, protože další zajímavé apelace jsou na jihozápadě. Bezpochyby jim vládne Tachisovo Carignano del Sulcis DOC, kde je ještě dostatek starých keřů pěstovaných jako gobelets – tedy samostatné keře bez vedení. I tato apelace meteorické Sardinie je o větrech, tentokrát ale horkých. Carignano je jedna z mála odrůd (spolu například s Grenache čili Cannonau), jež výborně snáší horko a dá se pěstovat i v sauně. Mimořádně slunečný jihozápad ostrova často navštěvuje horké africké scirocco, tudíž je Carignano del Sulcis jedna velká horkovzdušná trouba na Carignano.

Víno

Gigant sardinského vinařství firma Sella & Mosca s produkcí šest a půl milionu lahví ročně velmi sympaticky zachránila původní skomírající bílou odrůdu Torbato a dobře udělala. Torbato vletí do úst se svěží citrusovou chutí nicméně jeho struktura má na víc než na lehké osvěžení a na patře se povozí s hutnější kulatostí, aby odkráčelo v lehce minerální dochuti. Pokud si někdo (včetně autora) stěžuje na nedostatek italských svěžích bílých vín s charakterem, tak Torbato je přesvědčivým protiargumentem.

sardinia--flag.png

Sardinské Vermentino ve své nejlepší podobě je komplexní lehce těžkotonážní víno s ocelově pevnou strukturou a málokterá toskánská variace se mu vyrovná. Ve sklenici je slámově žluté, na nose kombinuje zralé citrusové plody s kapkou petroleje a v chuti je hutné, pomerančové a grapefruitové, ale se slušnou kyselinkou a typickou lehce nahořklou dochutí. Vermentino najdeme i na Korsice a v Jihozápadní Francii, kde mu říkají Rolle, ale v Sardinii se tato odrůda vysloveně našla.

Z červených vín je ze Sardinie zajímavější Carignano než Cannonau alias Grenache, protože tato odrůda exceluje hlavně v oblasti jižní Rhony a ve španělském Prioratu. Dobré sardinské Carignano překvapí komplexním a hutným černo a červenoovocným buketem nikoliv příliš upečeným, ačkoliv oblast Sulcis je jednou z nejjižnějších evropských regionů, šťavnatým a relativně svěžím projevem malin a černých třešní. Carignano ovšem vyžaduje dobrého vinaře, aby se popasoval s jeho někdy ne příliš vycválanými taniny.

Jancis Robinson, královna vinařských žurnalistů a kritiků, ve svém slavném Atlase světových vín na stránce věnované Sardinii zmiňuje jen dva významné producenty – Barrua a Sella & Mosca. U druhého z nich oceňuje zmiňované Torbato a pak velké víno Marchese di Villamarina, což je pro Sardinii netypický, ale úžasný Cabernet Sauvignon.