Marche

Marche

Ani Marče, ani Maršé, ale Marke je správná výslovnost názvu správní a vinařské oblasti Marche v centrální Itálii. Toto pedagogické entrée si autor následujících řádků dovoluje proto, že sám dost dlouho „marčoval“ a bavil tím zkušenější kolegy.

Před druhou světovou válkou šlo o nejchudší území již tak dost chudé centrální Itálie, a přestože je jeho vinařská tradice více než dvoutisíciletá, bylo Marche vždy ve stínu Toskánska. Kvůli této ekonomické nehostinnosti odešel na přelomu 19. a 20. století z marchezského městečka Sassoferrato i jistý Cesare Mondavi. Tomu se podařilo v Kalifornii nejen zbohatnout, ale také zplodit syna Roberta, jenž se stal ve druhé polovině minulého století jedním z největších hráčů světového vinařského obchodu.

marche-map-2-1.pngNakonec ale hrála popularita vín z toskánských apelací Marche do karet. Narůstající ceny vín z těchto trendy regionů vytvořily v rámci centrální Itálie díru na trhu v oblasti levnější produkce, čehož se „chudí příbuzní“ z Marche chytili a začali po postupném komerčním úspěchu investovat a zvyšovat kvalitu své produkce.

Netradičně pro centrální Itálii jde o oblast, v níž převažuje produkce bílého vína. Ikonickou odrůdou pro Marche je Verdicchio, které, dle mnohých názorů, dosahuje své nejvyšší kvality právě v této oblasti, hlavně v apelacích Verdicchio dei Castelli di Jesi a Verdicchio di Matelica.

Terroir

Marche si s více než stokilometrovým pobřežím Jaderského moře může jen těžko stěžovat na těžké podmínky pro vinohradnictví. Se svým jednoduchým tvarem na výšku postavené krabice od bot se v něm mísí vlivy klimatu středomořského od pobřeží s klimatem kontinentálním od kopců Apeninského pohoří na západě. K dispozici je suché a horké léto, suchý podzim, ale stále dostatek srážek v zimním období, příjemné jihovýchodní a východní polohy v optimálních nadmořských výškách a dost půdy, které se v angličtině říká calcareous clay. Půda tohoto typu je v podstatě ideální pro vinohradnictví. Jak je zjevné anglického názvu, oplývá vápencem a má také hrubší strukturu, tudíž dobře odvádí vodu, což je úžasné, protože keře vinné révy milují žízeň a vápenec. První dává hroznům koncentrovanost a druhý eleganci a aromatičnost.

Tak jak je možné, že neumíme Marche ani pořádně vyslovit? Částečně proto, že italským kolegům hapruje marketing a nedokáží vytáhnout své skvělé Verdicchio ze stínu modrých toskánských odrůd, přestože světoví kritici dělají vše možné, aby v tom Marche pomohli. Také v Marche kazí svým vínům pověst apelačně povolenými ultravysokými výnosy, což je ale bolestí skoro celé centrální a jižní Itálie. Chyba je i na straně nás, konzumentů, když často tvrdošíjně odmítáme méně známé na úkor prověřených produktů. A možná je to i kvůli ne úplně jednoduchému projevu opravdu dobrého Verdicchia z Marche.

Víno

verdicchio_grape.pngTypické Verdicchio není nijak zvlášť aromatické. Lehká broskvová pecka, limetka a mineralita ze sklenice nijak nekřičí, aromata jsou subtilní a elegantní, někdy s lehkou krémovitostí ze zrání na kalech. V chuti je to jiný příběh. Limetka, pomeranč a broskev, u seriózně pojatých vín i oříšky a až čokoládový závěr. Mohutné tělo a obsah alkoholu kolem 14 % je pravidlem, nikoliv výjimkou. Bohužel pro Verdicchio jde současný trend jiným směrem, mineralita? Jistě. Ovoce? Samozřejmě, ale chceme vyšší kyselinu a nižší alkohol! Všichni, kdo z principu ohrnují nos nad bílým vínem s téměř patnácti procenty alkoholu, jsou ale úplně vedle. Ne, že by autor těchto řádků musel mít ve sklenici za každou cenu vermut, ale správné Amarone má mít 16 % alkoholu a správný moselský kabinet zase sotva deset. A správné Verdicchio z Marche na třinácti procentech sotva začíná. Nechme vína taková, jaká chtějí být, a postavme na hranici americké kolegy, kteří své sukulentní cabernety prohánějí elektrickou osmózou, aby neměli na vinětách čísla blížící se rozpočtu ministerstva obrany.

Ale zpět k Verdicchiu. U nejkvalitnějších vzorků je běžná macerace na slupkách a zrání na kalech. Víno se většinou školí v nerezu, ale někteří vinaři přidávají ještě zráni v dubových sudech typu barrique – např. specialisté na špičkové Verdicchio z Fazi Bataglia. Výsledkem macerace a zrání v sudech je extrakce antioxidantů, vysoká komplexnost chutí a něco u italských bílých vín naprosto neuvěřitelného – potenciál ke zrání. Špičková Verdicchia se po pěti až deseti letech archivace odmění za trpělivost přidanou hodnotou pomerančového květu, chutí medu a kandované pomerančové kůry. Neexistuje jiná bílá původní italská odrůda, která by ze sebe dokázala vymáčknout takovou kvalitu, přitom za mimořádně trapné ceny. Díky tomu, že region Marche není ideálním marketingovým tahákem, lze špičková Verdicchia, která běžně získávají hodnocení 90+ získat za 20 eur, někdy i levněji a velmi dobrá Verdicchia kolem 10 eur.

cantina02---blog---ramecek.gifV Marche samozřejmě najdeme i červená vína, nejčastěji založená na odrůdě Montepulciano (nezaměňovat s toskánským Vino Nobile di Montepulciano, které je založeno na odrůdě Sangiovese a Montepulciono je zde jen název vesnice, kolem níž se tento toskánský region rozprostírá). Oz Clarke, všeobecně uznávaný guru vinných odrůd o Montepulcianu píše: příjemně kulaté, s dominujícími švestkami v chuti, dobrou kyselinou, zralými taniny, velkým tělem a nízkou cenovkou. Mezi top ten italských producentů vín z této odrůdy řadí také vinařství Umani Ronchi.

Nejlepší marchezská apelace pro Montepulciano je relativně malý region kolem města Ancona zvaný Rosso Conero. Vína jsou buď 100% Montepulciano, nebo jim svěžest a kostru dodává maximálně povolených 15 % Sangiovese.

Marchezské červené Montepulciano by však se svým bílým spolubydlícím asi prohrálo v ringu na body. Komplexní ovocné aroma a barikové tóny sladkého koření s pompou předcházejí střednímu tělu, které se vyžívá spíše v elegantních krokových variacích a v boxerské terminologii by šlo o víno velterové váhy. Nejlepší Verdicchia se po patře svezou pomaleji a sem tam rozšlápnou pár chuťových buněk – taková intenzivní sportovní masáž jazyka v podání polotěžké váhy. A i když se říká, že dobrá střední rozmlátí jakoukoliv těžkou, tak má v našem meziodrůdovém klinči dobře trénované Verdicchio v zásobě silnější a přesnější údery.