Sicílie

Sicílie

Sicílie je pravděpodobně jedinou vinařskou oblastí, kde Vám může přes noc vyrůst ve vinohradě desetimetrová skála, jak se to v roce 1981 stalo nešťastnému vinaři, hospodařícímu na severním úpatí Etny. Přitom Sicílie má vinařskou tradici tak starou, že Burgunďané mohou blednout závistí, nebo rudnout vztekem. Rozloha sicilských vinohradů je přes 130 000 hektarů, čímž hravě trumfnou například všechny vinohrady německé. Roční produkce je dle různých zdrojů 4,5 – 6,5 milionů hektolitrů, ale bývala mnohem vyšší… a víno mnohem horší.

Historie

Zmínky o vinohradech na Sicílii, která byla ve starověku pod silným řeckým vlivem, se objevují už v pátém století před našim letopočtem. Nálezy amfor z druhého století před našim letopočtem s názvy sicilských měst potvrzují rozsáhlý export vína, jež bylo proslavené jako lehké a sladké a užíval si ho celý apeninský poloostrov. První období sicilského vinařského temna nastalo v raném středověku, kdy se několik set let Sicílie „živila“ hlavně vývozem obilí. Zpátky do kurzu vrátila sicilské víno italská nobilita ve čtrnáctém století. Palermo se v té době dělilo s Neapolí o třetí příčku mezi největšími evropskými městy a v jeho přístavu se víno nejen nakládalo, ale i vykládalo, protože sicilské vinohrady nedokázaly stotisícové město zdaleka uspokojit, což vedlo v následujících stoletích k další výsadbě. Hlavním sicilským vývozním artiklem ve středověku bylo víno opět sladké, založené na odrůdách Vernaccia a Muscatello a tentokrát také silné a alkoholické, protože takto vyrobená vína měla vyšší šanci přežít delší lodní transport.

Mapa vinařských oblastí SicílíeDvacáté století se pro sicilské vinařství neslo v duchu bitvy s Puglií o titul největšího italského producenta vína, aniž by se někdo staral o jeho kvalitu a značné množství tohoto vína sloužilo jako doping méně svalnatých vín ze severnějších oblastí Itálie. Tato místní samosprávou podporovaná strategie narazila na své ekonomické limity na konci osmdesátých let. Na přelomu tisíciletí už je patrný příklon ke kvalitě, k tradiční výsadbě bez treláže a k hledání limitů pro autochtonní odrůdy. Není ovšem na místě propadat optimizmu, protože sicilská produkce vína je stále obrovská a fakt, že jen 2 % z ní nese označení DOC, napovídá mnohé. Na druhou stranu tato špička ledovce stojí za zevrubný průzkum, jelikož se dají objevit výborná vína za zajímavé ceny.

Terroir a víno

Vzhledem k různým půdním složením, klimatickým podmínkám i stylům vín nelze hovořit o jednotícím prvku sicilských vinohradů. Snad jen vysoké teploty a dostatek slunečního svitu mohou být společným jmenovatelem. Pokud se ale podíváme na jednotlivé regiony, je situace zajímavější. Současným rájem terroiristů je apelace Etna DOC, jež obepíná stejnojmennou více či méně činnou sopku od jihu přes západ až na sever ve tvaru obráceného písmena C. Vulkanické půdy a hlavně možnost pěstování vína ve vysokých nadmořských výškách láká ambiciózní vinaře z celého světa, přestože risk lokálních erupcí a nečekaných terénních „úprav“ není úplně malý. Jen pro srovnání, na začátku devadesátých let bylo v regionu Etna pět vinařství, o nichž se dalo hovořit jako o seriózních. V současnosti je jich přes sto a réva zde roste na 3200 hektarech, z toho 650 jsou označeny jako DOC.

Vulkanická půda ve vinicíchPřestože se nacházíme na úrovni severní Afriky, užívají si vinohrady až v tisícimetrové nadmořské výšce téměř chladného klimatu a dávají vína lehká, elegantní a díky sopečnému podloží nádherně minerální. Bílým vínům, označovaným Etna Bianco, vládne odrůda Carricante, tak trochu sicilský Riesling, s jemným, ale intenzivním minerálním lehce slaným aroma, skvělou kyselinou, elegantní citrusovo-medovou chutí a mimořádným potenciálem pro zrání v lahvi. Hlavním artiklem regionu Etna je ovšem modrá odrůda Nerello Mascalese, pro změnu nazývaná sicilským Nebbiolem, což vinaře z Etny dokáže vytočit k nepříčetnosti, neb jsou na své Nerello patřičně hrdí. Na Nerellu (Nerello Mascalese s malou příměsí Nerella Cappuccio) založené víno Etna Rosso má jen středně intenzivní granátovou barvu, aroma višní, kouře a lesního podrostu, chuť červeného ovoce nese výrazná kyselina. I Etna Rosso má slušný potenciál na zrání v lahvi, ovšem bílé víno založené na Carricante je na tom ještě o něco lépe. Jmenované odrůdy z Etny se nemají rády s příliš horkými ročníky, kdy ztrácejí svoji svěžest a eleganci. V tomto smyslu se „nepovedl“ ročník 2012, kdy vysoké teploty nepolevily ani na podzim a vína jsou těžká a alkoholická. Ostatní ročníky z posledních šesti let jsou hodnoceny spíše kladně, fantastický byl ročník 2008 a hodně se očekává od ročníku 2014.

Neuvěřitelných 38 % veškeré výsadby na Sicílii tvoří bílá odrůda Catarratto a většinou skončí v nějakém víně na italské pevnině jako hroznový koncentrát. S touto pověstí se ovšem snaží bojovat někteří sicilští vinaři přísnou kontrolou výnosů a kvalitní vinifikací. V tom případě dostanete víno s květinovým aroma, příjemnou kyselinkou, citrusy a mineralitou na patře.

Vinice v okolí sopky EtnaDruhá nejrozšířenější je sicilská původní modrá odrůda Nero d´Avola produkující červené víno s plným tělem, mohutnými taniny a černoovocnou chutí, často vyráběné ve slušné kvalitě i bez použití dubových sudů. Nero d´Avola má svůj domov na jihovýchodě Sicílie, kde se dokonce nachází specifická apelace určená pro vína z této odrůdy v kupáži s další tradiční sicilskou odrůdou Frappato – Cerasuolo di Vittoria DOCG a jde o jediné DOCG na Sicílii! Vína z odrůdy Nero d´Avola jsou dobře pitelná i relativně mladá a to i v případech, kdy zrála v sudech typu barrique a jejich páteř navíc vyztužila některá z mezinárodních odrůd jako je Cabernet sauvignon. Nero d´Avola je rozhodně nejpopulárnější sicilskou odrůdou a v současnosti se pěstuje po celém ostrově na zhruba 20 000 hektarech.

Marsala

Fortifikované víno Marsala ze stejnojmenného regionu na západním cípu Sicílie bylo od poloviny osmnáctého století do začátku století dvacátého luxusním sicilským produktem. Jeho tradici založil v roce 1770 britský obchodník s portským vínem a Sherry John Woodhouse, který „vynalezl“ recepturu Marsaly ve stanovení poměru vinného destilátu a základního vína z odrůdy Grillo, Inzolia nebo Catarratto na 8 litrů ku 400 litrům. O největší díl produkce se dlouho staraly především tři významné vinařské domy, které ve třicátých letech minulého století schramstlo Cinzano. V současnosti drží zbytky slávy Marsaly nad hlavou lokální producenti jako Pellegrino, Ralo a Arino a dlužno podotknout, že se ctí. I v příběhu Marsaly je tradiční zápletka s používání odrůd s vysokými výnosy (Catarratto) a opouštění odrůd tradičních (Inzolia a Grillo), přičemž se takto vzniklé chabé základní víno zamaskovalo doslazením. A aby chyb nebylo málo, v šedesátých letech se styl produkce tak rozvolnil, že na zákazníky čekalo v lahvi Marsaly v podstatě vždycky překvapení. Zlom nastal v roce 1984, kdy byla založena apelace Marsala DOC a určena pravidla pro pěstování a výrobu. Marsaly se dělí podle barvy na Oro (zlatá), Ambra (jantarová) a Ruby (rubínová), podle obsahu cukru a podle délky zrání v dubových sudech od jednoho roku až po deset let. Nejlepší Marsaly (označované jako superiore, superiore reserva a Vergine) pak většinou zrají stejně jako Sherry systémem solera, kdy se, zjednodušeně řečeno, v řadách na sobě položených sudů gravitačním způsobem postupně mísí jednotlivé ročníky. Nejlepší Marsaly jsou co nejsušší a zdobí je dlouhá oxidativní chuť mandlí a kandovaných citrusových plodů.

Nejlépe hodnocená sicilská vína z nabídky VinoDoc

Donnafugata Ben Rye Passito di Pantelleria 2010: 94 bodů od Wine Spectator

Marsala Superiore Ambra Riserva DOC 1985: 91 bodů Robert Parker

Donnafugata Tancredi 2010: 90 bodů od Wine Spectator

Cottanera Etna Bianco 2013: 91 bodů od Wine Enthusiast

Duca di Castelmonte Tripudium 2010: Zlatá medaile z Concours Mondial de Bruxelles