Chianti Classico DOCG, 2. díl

Chianti Classico DOCG, 2. díl

Oblast Chianti Classico je na své delší severojižní ose ohraničená městy Florencie a Siena a je složena z devíti podoblastí, které se dají pro přehlednost rozdělit na čtyři jižní (Radda, Gaiole, Castelnuovo Berardenga a Castellina) a pět severních (Barberino Val d´Elsa, Poggibonsi, Tavarnelle, San Casciano a Greve). Vína z jednotlivých podoblastí se díky klimatickým a půdním podmínkám lehce odlišují, zhruba jako apelace v oblasti Médocu. Slavná kritička a novinářka Jancis Robinsonová přirovnává vína z nejjižnější podoblasti Castelnuovo Berardegna pro jejich silné tělo a koncentrovanost k vínům z Pauillacu, zatímco vína z jižní části Greve k vínům z Margaux díky jejich eleganci a komplexnosti.

Grand Cru vinice zvaná „Il Poggio“Přestože od severního cípu Chianti Classico po nejjižnější vinohrad je to jen zhruba padesát kilometrů, jižní podoblasti disponují přece jen teplejším a sušším podnebím. Průměrné roční srážky v celé oblasti dosahují cca 750 mm (většinou v podzimních a zimních měsících), průměrná teplota v období od dubna do října je 20 °C. Klima v oblasti Chianti Classico má kontinentální charakter s chladnými zimními měsíci a suchým a horkým létem.

Velkou roli v rozdílných stylech vín z různých mikroregionů hraje půdní složení a nadmořská výška. Oblast Chianti Classico i její širší okolí je spíše členité, ne sice příliš vysoké, ale rozhodně ne tak mírumilovně zvlněné jako Burgundsko. Rozdíly v nadmořské výšce jsou dramatičtější a pohybují se mezi 250 až 450 m. n. m. Vysoko položenými vinohrady se může například pochlubit kultovní vinařství Fontodi, ležící přímo uprostřed Chianti Classico pod vesničkou Panzano.

Půdní podloží – galestro a albereseChianti Classicu, stejně jako oblasti Chianti, vládnou v nejlepších polohách vinic dvě půdní podloží – galestro a alberese. První jmenovaná půda je bohatá na vápenec a jíly, je lehčí a má křehčí, drobivou strukturu, i když jsou i místa, kde má galestro příměs břidlice. Alberese je půda obecně kamenitější a těžší, rovněž s vysokým obsahem vápence. Ačkoliv se Sangiovese dokáže adaptovat na různé druhy půd, vinohrady s vysokou koncentrací vápence dokážou produkovat nejelegantnější a nejaromatičtější vína z této odrůdy. Kromě zmíněné vyhlášené dvojice v Chianti Classico najdeme ještě půdy písčité a také tufy, charakteristické pro nejjižnější podoblast Castelnuovo Berardenga.

Vinohradům z vysazených odrůd drtivě vládne Sangiovese, další modré odrůdy jsou: Canaiolo, Colorino (dávající Sangiovese sytější barvu), Cabernet Sauvignon, Merlot, Syrah; bílé odrůdy mají menší, ale tradiční zastoupení – Trebbiano a Malvasia se dříve do Sangiovese často přidávaly, aby bylo pitelnější už jako mladé, což je dnes DOCG pravidly zakázáno. Kromě těchto dvou odrůd jsou v Classicu vysázeny ještě: Chardonnay, Vernaccia, Pinot blanc či Sauvignon blanc.

Víno

Složky vápence v půděBílá vína jsou v nabídce vinařů z Chianti Classico v drtivé většině „doplňkovým“ zbožím určeným pro běžnou konzumaci v letních dnech, kdy ještě v deset hodin večer se teploměru nechce pod třicet stupňů. Výše zmíněné bílé odrůdy ani nedávají moc šancí na velké bíle víno s výjimkou Chardonnay, s nímž někteří vinaři zacházejí velmi seriózně. Ještě před deseti lety bylo Chardonnay z Chianti Classico postavené na 100% zrání v dubových sudech. Současný trend míří spíš k ovocným chutím – v této oblasti hlavně citrusovým (citrón, pomeranč, limetka) a komplexitu dodává zrání v dubových sudech nicméně už jen menší části vína, což je příklad vinařství Castello di Monsanto. Stojí za to se také dívat po Sauvignonu blanc, protože například ten od vinařství Fontodi (za cca 10 eur) překvapí typičností a elegantní svěžestí.

Rosé můžeme rovnou přeskočit, možná s historkou, kdy manažerka vinařství Tenuto di Lillianio vysvětlovala autorovi tohoto článku, že rosé do testovaných vzorků ani nezahrnula, neb je hlavně pro potěšení turistů z jejich penzionu. Sotva to dořekla, přišel německý pár a odnesl si krabici se šesti rosé (a jinak nic jiného).

Vinice vinařství FontodiNaproti tomu červená vína založená na Sangiovese mohou být záležitostí velmi luxusní. Již bylo zmíněno, že nejen současní experti vidí v Chianti Classico region, který se kvalitou i věhlasem brzy srovná s nejlepšími regiony. O jednom z nich – Bordeaux – platí rčení, že se tam vyrábějí nejlepší i nejhorší vína na světě (kdo ochutnal Chateau Haut Brion i Chateau la Šrot za 150 Kč ze supermarketu, musí souhlasit). Chianti Classico (i region Chianti) je na tom tak trochu podobně. Regálová Chianti Classica za necelé dvě stovky dávají vzpomenout na časy slámových lahví a hlavně na jejich obsah. Na rozdíl od Bordeaux však nemá Chianti Classico jednoduchý a historicky vyzkoušený systém kvalitativní kategorizace výrobců a je třeba znát jména, protože za posledních dvacet třicet let se v tomto regionu odehrálo mnoho pozitivních změn v přístupu k pěstování i výrobě vína.

Kolem městečka Panzano bylo například před deseti lety pár vinařství, jejichž pěstování révy se dalo označit za organické. Dnes je jich skoro dvacet a dle místních šlo o chvílemi legračně soutěživý lokální trend ve smyslu pokud může takhle farmařit soused, tak já budu taky. Ovšem výsledky se dostavily velmi rychle a tato malá oblast je nyní známá pro svá elegantní vína s mimořádně příjemným ovocným a květinovým aroma. K tomu přispívá další trend, patrný v celém Chianti Classico, a to je používání dubových sudů typu barrique jen lehce vypálených nebo nevypálených, nebo zrání (i prestižních velkých vín) ve větších dubových sudech. Také se experimentuje s keramickými amforami i novými betonovými tanky.

Amfory ve vinařství FontodiNabídka červených vín jednotlivých vinařství je typická. Základním vínem je Annata Chianti Classico za 10 až 20 eur, Sangiovese doplněné pár procenty Canaiola a Colorina, víno zraje rok většinou v nerezu, skvěle doplní cokoliv z místní kuchyně a jeho archivace je spíše zbytečná. Nicméně najdou se mimořádně komplexní výjimky (viz níže výběr časopisu Decanter). O třídu výše stojí Chianti Classico Riserva s předepsaným zráním 24 měsíců a u těchto vín nastává menší problém. Pro některá vinařství jsou to vína střední kategorie, jakýsi předstupeň ke Grand Selezione, pro jiná je to top víno z nabídky, bez problémů za 50 eur (běžná cena kvalitní riservy je 20-30 eur). Tyto top riservy a Gran Selezione jsou chloubou všech vinařství a často velká vína s mimořádnou komplexností a potenciálem. Dost vinařů pak má ještě svého supertoskánce (na úrovni druhé nejnižší italské klasifikace Indicazione Geografica Tipica), většinou nejdražší víno vinařství založené na Cabernetu, Merlotu popřípadě různé kombinaci těchto odrůd se Sangiovese (historické prvenství v této kategorii se připisuje Piero Antinorimu a jeho Tignanellu). Ovšem pozor, někteří vinaři prodávají supertoskánce s označením IGT, které jsou z velké většiny nebo dokonce ze 100 % založeny na Sangiovese (a ty jsou také nejlepší…).

V aromatu velkých vín z Chianti Classico založených na Sangiovese jsou typické třešně, višně, fialky, černé olivy, lékořice a při vyšší zralosti lehká animalita. Na patře jsou mimořádně elegantní se svěží kyselinou, i přes obsah alkoholu 14 % a více jen lehce probaletí přes jazyk, pohladí sametovými taniny a dlouhá dochuť je většinou příjemně ovocná. Tato vína jsou relativně brzo přístupná, po šesti letech velmi dobře pitelná a obecně se do plné krásy rozvinou po deseti letech – tedy vyplatí se počkat, ale na rozdíl od některých francouzských vín to nemusí trvat tři generace.

Supertoskánci s menším obsahem Sangiovese a vyšším obsahem mezinárodních odrůd jsou většinou skvělá a precizní vína mezinárodního střihu. Dle zkušeností autora ovšem v přímém srovnání u vinaře téměř vždy zvítězí top Sangiovese na úrovni Gran Selezione nad blendy založenými především na Cabernetu Sauvignon. I když jde v obou případech o velká vína, Sangiovese dává do hry navíc vztah k regionu a o deset eur nižší cenovku.

Specialitou (nejen) Chianti Classico je Vin Santo, neboli „svaté víno“. Toto dezertní víno z částečně usušených hroznů odrůd Trebbiano či Malvasia, které se po sklizni rozvěsí ve větrané místnosti na dlouhé dřevěné latě s hřebíky. Někdy mezi listopadem a březnem, dle požadované koncentrovanosti, se hrozny lisují, vyrobí se víno, které putuje do malých dubových soudků – občas jen padesátilitrových, ty se nenaplní až po vrch a víno v těchto sudech zraje oxidativním způsobem mnoho let. Sudy jsou navíc umístěny v místnosti zvané vinsantia, kde není konstantní teplota – v zimě k nule a v létě přes dvacet stupňů, což znamená, že v sudech dochází v letních měsících k refermentaci. V Castello di Monsanto hodlají letos lahvovat sedm let zrající Vin Santo s tím, že se „uvidí, co z toho vlastně bude“. Vin Santo je obvykle velice kvalitní dezertní víno a u seriózních producentů se prodává za nemalé částky, nicméně vzhledem ke své divoké výrobě může také skončit jako přehlídka různých vad, pramenících z oxidativního zrání.

Místnost pro uskladnění vín zvaná vinsantiaChianti Classico je oblastí s relativně stabilním klimatem vyloženě špatné – mokré – ročníky se často nekonají. Experti za posledních deset let nejvýše hodnotili ročníky 2006, 2007, 2009 a 2010, přičemž se mnoho očekává od vín z roku 2013. Lehce horší ale ne špatnou reputaci má ročník 2011. Pokud jdeme hlouběji do minulosti, pak se nedoporučuje propršený ročník 2002.

Britský vlivný časopis Decanter letos zveřejnil přehlídku vín, která by návštěvníka Chianti Classico neměla nechat chladným. Níže uvedená vína jsou v zajímavém cenovém rozpětí 20 – 40 eur, přitom bodové hodnocení je mezi 91 – 96.

Gran Selezione

Castello di Monsanto – Il Poggio 2010
Fontodi – Vigna del Sorbo 2011
Il Molina di Grace – Il Margone 2011
Rocca di Montegrossi – San Marcellino 2010

Riserva

Bibbiano – Montornello 2012
Querciabella 2011

Annata

Castell´in Villa 2010
Isole e Olena 2012
Reicine 2012