Italské vinařské zákony

Italské vinařské zákony

Staří Římané byli prvními tvůrci zákona, který se zabýval vinařskými záležitostmi na území Itálie. Vztahoval se na přibližně 16 apelací Apeninského poloostrova a vyšel v platnost již v dobách antických. Také rok 1716 vstoupil do historie, kdy byly definovány nejvýznamnější vinařské zóny velkovévodství Toskánska, což se stalo precedentem pro pozdější označení původu oblasti Douro v Portugalsku a maďarského Tokaje. Avšak trvalo ještě téměř čtvrt tisíciletí, než Itálie vstoupila do moderního světa vinohradnictví a vinařství.

Novodobá Itálie má reputaci producenta lehkých, pitelných a ne příliš drahých vín. Víno je dodnes středem životního stylu a hraje neodmyslitelnou roli při každém rodinném stolování. Italská vína byla a jsou převážně vyráběná z hroznů domorodých odrůd révy vinné a jejímu pěstování se tradičně věnují drobní zemědělci, kteří jsou od přírody konzervativní a ne příliš nakloněni pro zavádění pravidel a zákonů pro výrobu vína v zemi, kde ještě donedávna nebylo zvykem, aby vinaři svoji veškerou produkci lahvovali. Většina vín putovala do měst, kde se konzumovala jako vína sudová –  vini sfusi .

Víno DOC

Během posledních několika desetiletí se začal celosvětově zvyšovat zájem o italská vína díky jejich osobitému stylu a kvalitě. Jako jeden ze zakládajících členů Evropského hospodářského společenství byla Itálie konečně nucena zavést pořádek ve zmatku, kterým byl zejména dlouhý seznam vín s nezapamatovatelnými názvy. První vinařský zákon zabývající se kontrolou původu a odrůdovou skladbou vín vešel v platnost v roce 1963 a byl novelizován o dvacet let později:

  1. Vino da Tavola  – stolní víno bez označení původu nepodléhající žádným zvláštním kontrolám a nařízením;

  2. Denominazione di Origine Controllata (DOC)  – jakostní víno specifického, definovaného původu podléhající kontrolám týkajících se povolených odrůd, maximálních výnosů, obsahu alkoholu, školení a zrání.

  3. Denominazione di Origine Controllata e Garantita (DOCG)  – jakostní víno specifického, definovaného původu podléhající kontrolám týkajících se povolených odrůd, přísněji omezených výnosů, obsahu alkoholu, školení, zrání a navíc podléhající organoleptickým zkouškám (jinak nazývaným degustace). Každé takto oceněné a uznané víno je označené pečetí a číslem. Původně se toto označení vztahovalo pouze na čtyři „velká“ vína – Barolo, Barbaresco, Brunello di Montalcino a Vino Nobile di Montepulciano (oproti dnešním 73 – viz seznam, který bude následovat příště).

Poslední dvě kategorie jakosti DOC (Denominazione di Origine Controllata) a DOCG (Denominazione di Origine Controllata e Garantita) měly být jakousi odpovědí na francouzský systém AOC (Appellation d’Origine Contrôlée). Bolgheri Sassicaia DOC 2009

Tzv. „supertoskánci“

Problém byl však v tom, že postupem času zákony DOC/DOCG zkameněly a přestaly vyhovovat moderním technologickým postupům a trendům ve vinařství. To přimělo italská génia k individualismu. Tento vynalézavý národ obešel nařízení a našel si cestu k báječným vínům, která nevděčila nic „novým“ předpisům. Ambiciózní vinaři, kteří používali pro výrobu svých vín některé mezinárodní odrůdy, byli postaveni mimo nařízení DOC/DOCG a tím byli donuceni „deklasifikovat“ svá vína a uvádět je na trh pod označením  Vino da Tavola  (stolní víno) třeba jen kvůli tomu, že kromě odrůdy Sangiovese typické pro vína Chianti, obsahovala vína této apelace také Cabernet Sauvignon nebo Merlot. A tak vznikl paralelní systém, který se stal největší anomálií italského zákona po dlouhou řadu let. Vína označená jako stolní mohla být ta nejlevnější, ale také ta nejdražší, jaký italský trh s víny nabízel. Prvním příkladem byla značka Sassicaia, po níž následovala Ornellaia, Tignanello a Solaia, a po nich celá řada tzv. „super-toskánských“ vín, mnohdy s provokativní až morbidní adjustáží a výstředními jmény, která se přirozeně na trhu stala velmi vyhledávanými i přesto, že jejich ceny dosahovaly stratosférických výšek. Tento „super-toskánský“ fenomén se posléze rozšířil i do ostatních regionů Itálie.

Viz také: http://www.vinodoc.cz/supertoskanci/#all

Goriův zákon

Víno klasifikace DOCG

Vzniklý zmatek v označování kvality byl tak dokonalý, že bylo nutné něco změnit. V roce 1992 se podařilo prosadit radikální zákon č. 164 „o novém disciplinárním nařízení pro vína s označením původu“. Autorem byl tehdejší ministr zemědělství, Giovanni Goria, proto se tento zákon také nazývá Goriův. Tímto zákonem se zavedla nová kategorie jakosti – Indicazione Geografica Tipica (IGT) , ekvivalent francouzské  Vins de Pa ys nebo německé  Landwein  (u nás „zemské víno“), a kategorie  Vino da Tavola (VdT)  se omezila pouze na jednoduchá stolní vína. Úspěch nového zákona však nebyl okamžitý a trvalo několik let, než vinařské podniky začaly uvádět vína na trh v této kategorii důsledkem výjimečné jakosti sklizně ročníku 1996. Pod označením IGT se také začala uvádět již zmíněná „super-toskánská“ vína, často považována jejími tvůrci a samotnými vinaři za vlajkové lodi svých vinařství. Navíc byla oblast Bolgheri, odkud mnoho „supertoskánců“ pocházelo, povýšena do kategorie DOC. A tak se konečně podařilo tuto anomálii v italských vinařských zákonech částečně vyřešit.

DOP a IGP

V roce 2011 pak přišlo z EU nařízení o změnách v názvech těchto již zaběhlých kategorií kvality vín, a tak se z DOC (Denominazione di Origine Controllata) stala  DOP (Denominazione di Origine Protetta), která zahrnuje i dosavadní DOCG (Denominazione di Origine Controllata e Garantita), jejíž ekvivalent v češtině zní Chráněná oblast původu (CHOP). Kategorie vína s označením IGT (Indicazione Geografica Tipica) se tak přejmenovala na vína nesoucí označení  IGP (Indicazione Geografica Protetta) neboli vína z Chráněné zeměpisné oblasti (CHZO). Výrobci, jako například hrstka vinařů v oblasti Chianti Rùfina, jejichž prestižní název mělo pohltit obecné Chianti, byli připraveni jít k barikádám, aby si ochránili své dědictví. Avšak nebylo to zapotřebí. Magické datum určené pro tyto změny dávno minulo a všichni si počínají tak jako předtím. DOC/DOCG i IGT nadále zůstávají oficiálním, byť alternativním označením kvality.