Skvělý vinař musí především respektovat to, co se rodí v jeho půdě

Toskánsko je srdcem italského vinohradnictví a spolu s regionem Piemont tvoří podstatné základy, na kterých je postavena reputace italských vín. Chianti, asi nejznámější italské víno pochází právě odsud. Vinařství Castello di Monsanto pak patří ke špičce producentů prestižních vín Chianti Classico. Jak se mění přístup vinařů k produkci Chianti a Chianti Classico si můžete přečíst v rozhovoru s majitelkou vinařství Laurou Bianchi.

Vinařství Castello di Monsanto založil v roce 1960 milánský textilní magnát Aldo Bianchi, který byl totálně okouzlen nádherným pohledem na zvlněnou krajinu Val d’Elsa z terasy Castello di Monsanto. Hospodářství koupil a začal ho se svým synem Fabriziem přeměňovat ve vinařství. Castello di Monsanto utvářelo moderní historii oblasti Chianti Classico, velmi brzy přestalo používat pro výrobu Chianti příměs bílých odrůd, jako první například začalo v Chianti uvádět na etikety prestižní cru, když vytvořilo dnes ikonické víno „Il Poggio“. Od roku 1989 vedení vinařství postupně převzala charismatická Laura Bianchi, která úspěšně navazuje na odkaz svého otce a dědečka.

V minulém roce oslavilo Chianti Classico 300 let od svého založení v roce 1716. Jak je na tom aktuálně produkce a image místních vín?

Osobně si myslím, že Chianti Classico je v současnosti jedním ze symbolů kvalitních vín nejen z Toskánska, ale celé Itálie. Zdejší vinaři se velmi intenzivně zabývají zlepšováním postupů v oblasti vinohradnictví, v posledních letech je navíc stále větší pozornost upřena na odrůdu Sangiovese, jejíž výsadby opět rostou na úkor některých mezinárodních odrůd, vysazovaných v 90. letech minulého století. Opětovný příklon k Sangiovese se pak promítá do výsledné podoby vín, pro která je charakteristická elegance a tradiční styl. Stále je samozřejmě na čem pracovat, velký prostor například vidím v oblasti vysvětlování rozdílů mezi Chianti Classico a Chianti. Důležité ale je, že se výrobci vín Chianti Classico vydali správným směrem a výsledky se dříve či později dostaví.

Celková image vín Chianti ale i přes zlepšení stále není nejlepší, co je podle Vás důvodem?

Jak jsem již řekla, je potřeba odlišovat Chianti od Chianti Classico, což je historická část území pro produkci vín Chianti. Problémem Chianti je samozřejmě nevyrovnanost produkce. Oblast pro výrobu Chianti je obrovská, aktuálně jde zhruba o 27 000 hektarů vinic, jen pro srovnání vinaři v Chianti Classico pracují se 7 000 hektary. Výrobci Chianti nepůsobí jednotně, mají různé filozofie výroby a nejsou schopni spolupracovat s cílem dosáhnout společného cíle. Jako velmi kontroverzní navíc vnímám nedávné rozhodnutí, kdy za účelem zvýšení kapacity produkce Chianti došlo k navýšení maximální hodnoty povolené výnosnosti hroznů na hektar vinice. Samozřejmě existují velmi dobří výrobci v oblasti Chianti, ale celkový obrázek není jednolitý.

Sama jste zmínila trend poslední doby, tedy příklon k tradičním odrůdám a zejména Sangiovese. Jaké jsou další trendy, charakteristické pro produkci Chianti Classico v posledních letech?

Větší pozornost je určitě upřena na práci ve vinici a vůbec na péči o révu. Stále více vinařů funguje v režimu bio a obecně pracuje s postupy a přípravky s respektem k přírodě. Ve vinařství pak roste počet těch, kteří nenechávají proběhnout malolaktickou fermentaci v barikových sudech, jak tomu bylo zejména v 90. letech, ale dávají přednost tradičnímu přístupu, tedy velkým sudům. Co se týká kvašení, roste počet těch, kteří spoléhají na autochtonní kvasinky přímo z vinice a spontánní fermentaci. Ve fázi experimentování je určitě také využívání amfor místo dřevěných sudů.

V roce 2014 přibyla k již existujícím kategoriím vín Chianti Classico Annata a Riserva nová kategorie Gran Selezione. Jak se díváte na tuto novinku?

Domnívám se, že nová klasifikace vín Chianti Classico nebyla nutná. To, co potřebujeme v rámci Chianti Classico, je lepší definice různých dílčích podoblastí s různými klimatickými podmínkami a terroirem.  Způsob, jak dospět k přirozenému vymezení těchto podoblastí, by mohla být kategorie vín Gran Selezione, pokud by vína byla vyrobena z nejlepších vinic tedy „cru“ každého vinařství, včetně uvedení jména vinice na etiketě vína. Současný stav u vín Gran Selezione ovšem požaduje pouze to, aby hrozny pro výrobu vína byly z vinic ve vlastnictví vinařství, tedy nikoliv z nakoupených hroznů. To je málo. Za současné podoby tak považuji kategorii Gran Selezione za nevyužitou příležitost.

V našem vinařství lahvujeme již od roku 1962 víno Chianti Classico Riserva Il Poggio. Toto víno bychom mohli zařadit do kategorie Gran Selezione, ale na protest proti současnému stavu jsme se ho rozhodli ponechat pod označením Riserva. Osobně si také myslím, že v kategorii Gran Selezione by měla být pouze vína, která jsou 100% tvořena odrůdou Sangiovese.

Ve vinařství jste se svým otcem začala pracovat v roce 1989. Měli jste na některé věci zásadněji odlišné názory?

Nejprve jsem studovala právo a až po dokončení studií jsem se rozhodla, že chci pracovat s otcem v rodinném vinařství. Během prvních let jsem nejprve chtěla pochopit každý detail tohoto nádherného zaměstnání, vyzkoušet si práci ve vinicích a ve sklepě, čerpat inspiraci od zkušenějších kolegů. Myslím, že mi trvalo 10 let skutečně pochopit, co to znamená dělat vína vinařství Castello di Monsanto. Od té chvíle jsem pracovala s maximálním možným zaujetím zobrazit ve všech našich vínech tu eleganci a jemnost, kterou místní půda dokáže našim vínům dát. Můj otec byl určitě průkopníkem tohoto regionu a já jsem se vždy snažila o to, aby se jeho inovace staly v rámci našeho vinařství tradicemi.  Hlavní rozdíl mezi námi dvěma je asi to, že já jsem mnohem více posedlá každým drobným detailem, ale to je asi dáno tím, že jsem žena. Žádné zásadní rozepře jsme ale při práci nikdy neměli.

Co jste se při práci s víny naučila a jak těžké, je udržet vinařství Castello di Monsanto mezi nejvyhlášenějšími producenty regionu?

Zjistila jsem především to, že skvělý vinař musí především respektovat to, co se rodí v jeho půdě a nikdy nenásledovat krátkodobé „módní“ trendy. Vždy si vážit toho, co mu matka příroda dává a produkovat vína čistá, s osobitým charakterem. Pro Castello di Monsanto byla velmi náročná 90. léta minulého století, kdy náš tradiční styl neodpovídal představám trhu, médií a některých kritiků. Dnes jsem hrdá na to, že jsme odolali pokušení zásadněji měnit náš přístup a zůstali jsme věrni našim zásadám.

Vinařství Castello di Monsanto je vyhlášené rozsáhlým sklepem, kde archivujete tisíce lahví každého ročníku už od roku 1962. Které ročníky byly za posledních 55 let podle Vás ty nejlepší?

To je docela těžká otázka, to je jako ptát se matky, které své dítě má nejraději. Určitě ale existují ročníky, které ve mně vyvolaly z různých důvodů větší emoce.  Mezi ročníky, jejichž vína si s velkou chutí ráda otevřu, patří například 1967, 1975, 1988,1995 nebo 1999. Ráda piji stará vína, ale velké poklady se samozřejmě dají nalézt i ve vínech z posledních let.

A jaký byl podle Vás ten uplynulý rok? Budou vína ročníku 2016 také skvělá?

Začátek roku byl velmi mírný, zimu následovalo velmi deštivé jaro a pršelo pak hodně také v květnu a začátkem června. Vinice měly po zbytek roku velmi dobrou zásobu vody, takže zrání v průběhu července, srpna a září, kdy bylo teplo a sucho, bylo perfektní. Myslím, že ročník 2016 se určitě zařadí mezi velké ročníky, které kombinují bohatost a eleganci vín.

Napsat komentář