ČAS ZASE ZKUSIT CHIANTI

Pokud by se někdo rozhodl uveřejnit žebříček historicky nejvíce zneužitých a padělaných značek vín na světě, určitě by se na vrcholu objevilo Chianti. Toto víno se stalo v první polovině 20. století globálním symbolem italských vín. Levná červená vína v typických lahvích obalených slámou zaplavila svět od Německa až po USA. Pro Chianti i dnes platí široký kvalitativní rozptyl, základní Chianti nechybí v nabídce snad žádného supermarketu. Na druhou stranu od 80. let probíhá v regionu spousta zajímavých investic a nejlepší výrobci, velmi často z podoblasti Chianti Classico, se svými víny mohou směle rovnat těm nejlepším kolegům v rámci Vino Nobile di Montepulciano nebo Brunello di Montalcino.

Zásadní historickou osobností, která přispěla k dnešní podobě Chianti byl Bettino Ricasoli, jehož rodina v regionu vlastnila usedlosti od 12. století. Bettino Ricasoli, mimo jiné dvakrát zvolený ministerský předseda Itálie, se v druhé polovině 19. století velmi vášnivě věnoval výrobě vína a kromě dalšího byl tím, kdo začal Chianti stavět na odrůdě Sangiovese, oproti dříve používané odrůdě Canaiolo. Dnes je minimální podíl odrůdy Sangiovese ve výsledném víně v pravidlech Chianti stanoven na 75 % (pro Chianti Classico je to 80 %). Zbytek mohou tvořit příměsy odrůd jako Canaiolo, Colorino nebo mezinárodní odrůdy Cabernet Sauvignon, Merlot nebo Syrah.

Na přelomu 19. a 20. století bylo Chianti neuvěřitelně populární, a to i jako exportní artikl. Aby mohla být uspokojena poptávka, dělalo se Chianti z kdečeho a kdekoliv. Vinaři v Toskánsku k hroznům přidávali levné hrozny ze Sicílie, Sardínie nebo Apulie, Chianti se lahvovalo i mimo Toskánsko a dokonce i mimo samotnou Itálii. Šlo o to vytvořit tzv. „vino di tipo Chianti“, tedy víno typologicky připomínající Chianti, lehčí červené víno v lahvích „fiaschi“. V roce 1957 bylo z Itálie vyvezeno 1,5 milionů hektolitrů Chianti a jen polovina pocházela ze stejnojmenné oblasti v Toskánsku.

Změnu přineslo až zavedení apelačního systému v roce 1963, který podobně jako ten francouzský vymezoval původ vín v rámci přesně definovaných apelací a regionů. Chianti tak dnes musí pocházet z jedné z osmi podoblastí kolem měst Florencie a Siena, v čele s nejuznávanější z nich, tedy Chianti Classico. Další se jmenují Colli Fiorentini, Colli Senesi, Montespertoli, Montalbano nebo třeba Rufina. Ta je se 750 hektary vinic nejmenší, po Chianti Classico ale také nejvyhledávanější. Třeba místní vinařství Fattoria Selvapiana se v Itálii těší velké úctě a stačí ochutnat jejich vína, abyste pochopili proč.  Jinak celé Chianti dnes tvoří zhruba 35 000 hektarů vinic, z čehož tradiční oblast v srdci regionu, Chianti Classico, se na této ploše podílí 7000 hektary.

Ideální podmínky pro Sangiovese

Toskánsko je velmi kopcovitý region a Chianti v tomto ohledu není výjimkou. Vinice jsou vysazeny v nadmořské výšce 250 až 500 metrů nad mořem a zejména pro ty výše položené platí, že dozrávání hroznů prospívají zdejší velké rozdíly v denních a nočních teplotách. Díky tomu hrozny vyzrávají velmi pozvolna a do výsledného vína pak dokáží přenést komplexní aromata a vyvážený charakter. Vinice jsou velmi často vysazeny na jižně a jihozápadně orientovaných svazích, které révě dopřávají dostatek odpoledního sluníčka.

Jinak Sangiovese je odrůda pro vinaře velmi náročná, ne všude jí podmínky vyhovují. Proto ji mimo Itálii najdete vysazenu ve vinicích jen minimálně. Sangiovese má velmi dlouhý vegetační cyklus, během kterého ho mohou postihnout třeba jarní mrazíky, nebo podzimní deště. Sangiovese má relativně tenkou slupku, takže v případně extrémního horka a slunce se mohou hrozny doslova „upéct“ a udělat z takové suroviny elegantní či noblesní víno jde dost těžko.

Kde je v Chianti kvalita?

Zdaleka ne každé Chianti vás posadí do kolen. Na druhou stranu špičková Chianti nestojí oproti jiným vínům až takový ranec. První „zárukou“ při výběru Chianti je černý kohout na etiketě či kapsli vína. Jde o symbol vinařů z Chianti Classico, jejichž vína patří k tomu nejlepšímu. Je to dáno vlastní regulací místního konsorcia, které dlouhodobě hlídá kvalitu a také o něco přísnějšími podmínkami pro výrobu vín, než je tomu ve zbytku regionu. Chianti Classico musí také minimálně jeden rok zrát, než je uvolněno do prodeje, v případě většiny ostatních vín Chianti je doba zrání stanovena na čtyři měsíce. Jinak Chianti je obecně specifické tím, že nijak konkrétně vinařům neurčuje podmínky zrání vín v dubových sudech.

V případě vín Chianti Classico se dnes rozlišují tři kvalitativní úrovně. Základní se jmenue Annata, vyšší stupeň pak představuje Riserva (minimální zrání 24 měsíců a minimální hodnota alkoholu 12, 5 %). Od roku 2014 pak vznikla nová kategorie Gran Selezione, kde je kromě 30 měsíců zrání definován také požadavek na původ hroznů. Ty musí pocházet pouze z vlastních vinic vinařství. V obou kategoriích – Riserva a Gran Selezione najdete u těch nejlepších výrobců nádherná a komplexní vína, s archivačním potenciálem i několika desítek let. Kultovnímu postavení se těší třeba víno Chianti Classico „Il Poggio“ Riserva DOCG z vinařství Castello di Monsanto, z jedné z nejprestižnějších vinic oblasti. Čistou a elegantní podobu Chianti určitě najdete i ve vínech Chianti Classico „La Selvanella“ Riserva DOCG tradičního vinařství Melini nebo Chianti Classico Gran Selezione DOCG vinařství Tenuta di Lilliano. Kvalitu těchto výrobců potvrzují i jejich základnější verze vín, která jsou zajímavou možností do gastronomie a každodennímu popíjení.

5 důvodů rostoucí kvality Chianti:

1)     Ty nejlepší klony. Kvalita Sangiovese v Chianti a zbytku Toskánska nikdy nebyla lepší. Může za to projekt Chianti Classico 2000, který v roce 1988 spustili místní vinaři. V lokálních podmínkách testovali 235 klonů Sangiovese, aby nakonec vybrali sedm z nich, produkujících nejlepší surovinu pro výrobu kvalitních vín.

2)     Bio. Péče ve vinicích dnes v Chianti Classico odpovídá nejlepšímu možnému standardu. Stále více výrobců přechází do režimu Bio. Příkladem budiž podoblast Panzano, kde je dnes 18 z 20 místních výrobců certifikovaných organicky a brzy tento podíl naroste na 100 %.

3)     Návrat k původním odrůdám. V 80. a 90. letech uplynulého století se krátkodobě začaly v Chianti prosazovat mezinárodní odrůdy jako Cabernet Sauvignon, Merlot nebo Syrah. Dnes však vinaři opět jednoznačně sází na Sangiovese, které ve většině případů doplňují místní odrůdy Canaiolo nebo Colorino.

4)     Globální oteplování. Počasí se za posledních 25 let v Chianti změnilo a hrozny dnes dozrávají i o několik týdnů dříve, než tomu bylo v minulosti. Jestli měli historicky vinaři někdy problém s dozráváním hroznů do optimální cukernatosti, dnes tyto starosti prakticky neřeší. Kvalitních ročníků je tak v posledních letech víc a víc.

5)     Tradice ve sklepě. Pro Chianti je dnes charakteristická elegance, vyváženost a noblesa, která se ještě zvýrazňuje zráním vín lahvi. Přehnaná ovocnost, agresivní vanilkové tóny, to není znakem moderního Chianti. Výrobci velmi citlivě pracují se sudy, velmi často používají velké slavonské duby, případně jejich kombinaci s barikovými.

Napsat komentář