VALTELLINA

Žádný italský vinařský region nemá hezčí jméno než Valtellina. Jeden by čekal, že mu dveře od sklepa otevře nádherně rostlá horalka a nalije víno divočejší než vaše fantazie. A je to tak, alespoň v případě vína. Ty se tu vyrábějí téměř výhradně z odrůdy Nebbiolo, které zde říkají Chiavennasca, a jak dobře víme, piemontské Nebbiolo je se svou vysokou kyselinou a brutálním tříslem odrůdou pro tvrďáky. Valtellina leží ještě o kus severněji, takže se dá jen stěží očekávat, že se tady Chiavennasca aka Nebbiolo bude chovat přívětivěji, přinejmenším pokud jsou vína ještě mladá. Za svojí nepřístupností ovšem skrývá nebývalý charakter a pokud odrůdě dáte šanci, dostanete zpátky adrenalinový chuťový zážitek. Na tomto místě bude asi fér, když se nezaujatý autor tohoto článku přizná ke svému nekritickému obdivu k valtellinské Chiavennasce.

1_casa_negri_-_inferno

Jeden z nejsevernějších italských vinařských regionů je zhruba dva tisíce let starý, přesto byl dlouho známý jen Italům a taky Švýcarům, kteří to sem mají coby ementálem dohodil. I v současnosti znají víno z Valtelliny hlavně pokročilí vínomilci. A to je špatně, protože si stoprocentně zaslouží větší pozornost ze strany konzumentů i importérů. Na druhou stranu, pokud tedy jsou k mání, mají i špičková vína z Valtelliny celkem rozumnou cenovku, minimálně v porovnání s piemontskými B + B.

Terroir

Valtellina je oblast údolí řeky Addy v Rhétských Alpách, která v těchto místech teče z východu na západ. To je na severoitalské hory dost neobvyklé, protože většina údolí má, logicky, severo-jižní orientaci. Jižně orientované vinohrady na severní straně údolí tak mají možnost chytat bronz nejdelší možnou dobu v průběhu dne.

Pokud jsem označil pití vín z Valtelliny adrenalinovým zážitkem, pak je to pořád nic oproti tamnímu pěstování hroznů. To je úkol pro šílence. Jak bylo řečeno, jsme v horách, akorát místo sjezdovek tu jsou vinohrady. Když nahoře ve vinici zakopnete, skutálíte se pár set metrů dolů a vaše ostatky zbaští divá zvěř. Vinohrady začínají od dvě stě padesáti metrů nad mořem a končí skoro v osmi stech a jsou vyskládané na miriádě teras, terásek a terasíček. Právě díky prudkým svahům dokáže vinná réva v tomto pro Itálii arktickém klimatu získat dost slunečního svitu. Dalším podstatným hráčem je žula. Valtellinské vinohrady jsou jeden velký kamenolom, který nasává teplo jako kamna a se západem slunce přitápí dozrávajícím hroznům a na druhou stranu díky své hrubé půdní struktuře výborně odvádí vodu.

terasy

 

Naprostá nemožnost používat při práci ve vinohradě jakoukoliv techniku znamená, že délka roční práce ve vinohradě se ve Valtellině odhaduje na 1000 člověkohodin. To je při osmi hodinách denně třetina roku! I s víkendy. I proto valtellinská vína nemohou patřit mezi vyloženě levná, ale jejich cenovka je pořád natolik slušná, že jeden nechápe, jak se tam místní vinaři uživí, aniž by museli jíst všudypřítomnou žulu. I když možná to i dělají.

Vína z nejlepších poloh jsou označována jako Valtellina Superiore DOCG a v podstatě se jedná o pět podoblastí poskládaných vedle sebe kolem městečka Sondrio a jmenují se Grumello, Inferno, Maroggia, Sassella a Valgella. Všechny tyto podoblasti dávají mimořádně kvalitní hrozny, nicméně nejvyhlášenější je Sassela se svými strmými vinohrady a hlavně Fracia, což je vinohrad v podoblasti Valgella se skoro sto let starými keři a zoufale nízkými výnosy. Tento vinohrad v současnosti prochází citlivou rekonstrukcí spojenou s novou výsadbou, přičemž dochází i ke spojování teras, aby se snížila vysoká pracnost. Hlavní zásadou této rekonstrukce je přesadit co nejvíce vinohradů do horizontálních řádků, protože lokální výzkum ukázal, že vertikálně vysazené keře sice získají nejdelší dobu slunečního svitu, ale nejvyšší solární dávku dostávají ráno a večer. V těchto částech dne dostatek slunce ještě rozhodně nemusí znamenat dostatek tepla, které réva samozřejmě také vyžaduje. Naopak řádky vysázené východo-západně mají nejvyšší míru slunečního svitu mezi desátou a druhou hodinou, kdy intenzitu světla podpoří i vysoké teploty.

Víno

Pokud si koupíte láhev nebo láhve vína z Valtelliny (a osobně bych tento počin příliš neodkládal) pak vězte, že na nich mohou být tři různá označení: Rosso Valtellina, Valtellina Superiore nebo Valtellina Sfursat. Je dobré se v to vyznat, protože sice jde vždy o víno z odrůdy Chiavennasca čili Nebbiolo, ale stylem může jít o úplně jiná vína.

Rosso Valtellina je založené na odrůdě Chiavannesca, jejíž hrozny ovšem nepocházejí z jedné z podoblastí spadajících pod DOCG Valtellina Superiore. Karmínové středně lehčí víno vonící po třešních a růžové vodě má jako každá Chiavennasca řádné tříslo, ale primárně jde o víno určené k rychlejší konzumaci, které se na rozdíl od Superiore či Sfursatu delším zrání v lahvi majiteli příliš neodvděčí. Zpravidla zraje několik měsíců v dubových sudech.

Valtellina Superiore znamená původ hroznů z pěti vyhlášených podoblastí (jak bylo uvedeno výše), přičemž výnosy z hektaru jsou většinou o řád nižší než u Rossa. Víno může v názvu nést jméno podoblasti z níž hrozny pocházejí, například Inferno, nebo může pocházet z jednoho vinohradu v rámci jedné z těchto pěti podoblastí a nese tedy jeho název, například Vigneto Fracia, nebo název vinohradu a ještě podoblasti jako třeba Sassela Roce Rosse. Nebo nemusí mít ani jméno vinohradu ani podoblasti, pokud jde o blend hroznů z několika podoblastí. Každopádně pod označením Valtellina Superiore najdete u vyhlášených producentů jako je Nino Negri, Ar.Pe.Pe nebo Aldo Rainoldi neskutečné pecky. Třešně, višně, růže a pro Chiavennascu typický nakouřený dehet na nose, vysoká kyselina a pořádné tříslo, ale přitom velká svěžest a elegance. Tato vína potřebují chvíli zrát v lahvi a apelačním řádem stanovené dva roky (z toho jeden v dubovém sudu a u Riservy pak roky tři) opravdu nestačí. Čas, který zpacifikuje brutální kyselinu a řízné tříslo, je dle ročníku a kvality šest až deset let, nicméně čím více tím lépe. Pro vína z nejlepších poloh a od nejlepších producentů není dvacet let stáří žádnou velkou výzvou.

nino-negri-cantina-barriques

Zatímco Valtellina Superiore se od Rossa liší kvalitou svého původu v případě Sfursatu nebo také Sforzata jde o úplně jiné víno. Odrůdově jde rovněž o Chiavennascu, ale víno je vyrobené z částečně vysušených hroznů. Jde o v Itálii tradiční metodu passito, kdy se hrozny (většinou nejlepší a každopádně zdravé a čisté) ponechají v dobře větrané místnosti po dobu zhruba tří měsíců, aby přišly o cca čtyřicet procent svého objemu. Neznámější italské víno vyráběné touto metodou je benátské Amarone. Valtellinské Sforzato (v doslovném překladu „vynucený“, v přeneseném významu „donutit hrozny vydat to nejlepší“) je suché, mimořádně koncentrované, s komplexním aromatickým profilem obsahujícím lékořici, likérové višně, sušené švestky a tabák, má plné tělo a alkohol se většinou motá kolem patnácti procent. Jakkoliv je toto víno nabušené, je také mimořádně elegantní, za což může vysoká kyselina a mohutné tříslo Chiavennascy, které spoutávají opulentnost vína z koncentrovaných hroznů do jasné struktury. Subjektivně autor považuje Sforzata za svěžejší vína než většinu Amarone. Nekorunovaným králem Sforzat z Valtelliny je víno zvané Cinque Stelle, tedy pět hvězd, od Nina Negri. Vlivný italský kritik Daniele Cernilli alias Doctor Wine mu pravidelně uděluje 95+ bodů a i když jde o víno prémiové cenové kategorie, je podstatně levnější než srovnatelně kvalitní Amarone.

 

Napsat komentář