Lambrusco

Lambrusco

Většina konzumentů Lambrusca jej zná jako jemně perlivé červené nasládlé víno odněkud z Itálie, lahvované polským distributorem a prodávané za devadesát korun v litrové flašce. Tak přesně tohle opravdové Lambrusco není! I když, dobře, je z Itálie a je většinou červené… Ale vína pocházející z DOC regionů Lambrusca jsou, nebo by měla být, suchá či jen s trochou zbytkového cukru, který vybalancuje vysokou kyselinu těchto vín. Alespoň tak je znal ve druhém století před naším letopočtem římský senátor Cato, který toto víno zmiňuje ve svém proslulém dějepiseckém díle a rozhodně si na něj nestěžuje. Sladká a jen pramálo svěží verze Lambrusca se ve velkém objevila až v osmdesátých letech minulého století, kdy jej začali po hektolitrech konzumovat Američani a Švédové. Obrovský komerční úspěch těchto průmyslových produktů zapříčinil, že se Lambrusco stalo snad nejopovrhovanějším italským vínem určeným lidem bez vkusu a chuťových buňek, zato s plechovým žaludkem.

Nejhorší na tom je, že třídolarové Lambrusco většinou nepochází z hroznů vypěstovaných tam, kde je tato stejnojmenná odrůda doma – tedy na severu regionu Emilia Romagna v okolí města Modena, ale z celé Itálie a možná i z celé jižní Evropy. Praví „Lambrusčané“ tak nejsou zdaleka těmi, kdo si na tomto komerčním superúspěchu nacpal kapsy.

Navíc pravé Lambrusco může být i proklatě dobré a jeho párování zdaleka nemusí končit u proslavené kombinace s prosciuttem a melounem. Jemně perlivé víno s vysokou kyselinou by v klidu utáhlo i vepřo knedlo zelo.

Odrůda                           

Všechny apelace DOC s pojmenováním Lambrusco se nacházejí na severu regionu Emilia Romagna nebo hned vedle na jihu Lombardie. Ovšem pro Itálii naprosto netypicky se víno Lambrusco jmenuje stejně jako odrůda, z níž je vyrobeno a ne podle geografické oblasti, i když to také není úplně pravda. Jancis Robinson ve svém atlase vinných odrůd jmenuje hned deset různých druhů odrůdy Lambrusco, jejichž přídomky pocházejí z různých zákoutí fantazie obyvatel Modeny a okolí. Tak nejvyhlášenější z Lambrusek – di  Sorbara – je pojmenována podle vesnice Sorbara a DOC je tedy Lambrusco di Sorbara. Lambrusco Grasparossa se nazývá podle stopek, které spolu s listy ještě před sklizní zčervenají, DOC se jmenuje Lambrusco Grasparossa di Castelvetro, zatímco hrozen Lambrusca zvaného Salamino prostě a jednoduše připomínal vinařům salám a DOC má jméno Lambrusco Salamino di Santa Croce.

mapa.pngJak bylo řečeno, Lambrusco di Sorbara je považováno za nejzajímavější z řady Lambrusek a vína z tohoto DOC prezentují v nejlepším světle přednosti této odrůdy. Všechna Lambrusca mají červené hrozny, tudíž víno z nich má barvu ze široké škály červených. Teď ovšem pomíjím nejapné komerční technologické pokusy s výsledkem bílého Lambrusca a také rosé. Opět pro potěchu Američanů a Seveřanů. Největším kouzlem di Sorbary a všech Lambrusec je jejich vysoká kyselina, tím pádem působí vína mimořádně svěže a perfektně nesou sytou chuť červeného ovoce. Ovšem fermentací červených odrůd získáme také třísloviny, tudíž mohou být Lambrusca pěkně strukturovaná, speciálně v případě Grasparossy. Z ní se dělá víno plnější, tmavé, s typickou nahořklou dochutí a někdy trochou zbytkového cukru, který má říznost této odrůdy trochu mírnit.

Vína z DOC Modena a DOC Lambrusco Reggiano mohou pak být vyrobena z nějakého z výše zmíněných i dalších několika druhů Lambrusca a samozřejmě často jde o jejich blend.

Výroba

Prapůvodně se Lambrusco vyrábělo takzvanou metodou ancestrale, kdy se víno nechávalo dokvášet v lahvi a výsledkem bylo šumivé víno se sedimentem z jemných kvasničných kalů. Tato metoda se nyní do okolí Modeny vrací, stejně jako nejserióznější výroba šumivého vína – tradiční. Při té je, jak známo, vyvoláno druhotné kvašení v láhvi a po určité době ležení vína na kalech se tyto odstraní degoržováním. To jsou ovšem poměrně nákladné metody výroby šumivých vín a Lambrusco tak, jako obyvatel nejnižších polic supermarketových regálů, potřebovalo průmyslovější přístup. Stejně jako Prosecco se v největším množství vyrábí takzvanou tankovou metodou, kdy se druhotné kvašení odehraje ve velkoobjemových tancích, odkud jde do lahví nebo rovnou do cisteren směr bůhvíkam. Nicméně, tanková metoda nemusí (stejně jako u Prosecca) znamenat víno deklasované na šrot. Nižší výnosy, stoprocentní kvalita hroznů, stejně jako pečlivá a rozumně velká produkce může vyústit ve skvělá svěží a ovocná vína, která ovšem nejsou „poznamenána“ aromaty a chutěmi pocházejícími ze zrání na kalech. Výsledná kvalita tak závisí hlavně na přístupu producenta.

Víno

tenuta.pngJancis Robinson zmiňuje tři vyhlášené producenty Lambrusca di Sorbara a jedním z nich je Cavicchioli. Zdaleka nejde o malého výrobce, téměř dvacet milionů lahví ročně je skutečně slušný byznys. Jenže devadesát let stará firma dokáže při velkovýrobě dávat na trh velmi seriózní Lambrusca jako je Di Sorbara Vigna del Cristo, světlé šarlatové víno, které člověka zdaleka neomráčí přívalem červeného a černého ovoce ale má příjemně elegantní aroma malin, lesních jahod a růží s trochou smetany. Už na nose působí velice seriózně. V chuti jemně perlivé, mimořádně elegantní s velmi dobrou svěží kyselinkou a velmi slušnou persistencí. Na rozdíl od ovocnějších, extraktivnějších a výraznějších Lambrusec nemá tak výrazně hořký závěr. V chuti převažuje červené ovoce, hlavně jahody, jahodový džus, maliny, granátové jablko a trocha smetany. Svěží, suché, elegantní a za velmi rozumnou cenu v porovnání třeba s kvalitním Proseccem.

Stejný producent se nebojí ani ročníkového vína vyrobeného tradiční metodou. Rosé del Cristo, které mate barvou, neb je spíše zlaté než růžové, je už vyšší dívčí. Komplexní aroma, ale stále velmi suché s ostřejší kyselinou, jablky, malinami a mandlemi na patře s velmi slušnou persistencí.

Lambrusca klasičtějšího střihu jsou ovšem prvoplánovější, purpurové s výraznou červeno a černo ovocnou aromatikou, jemným perlením, plnou chutí a řízným nahořklým suchým závěrem. Dobré Lambrusco je velmi univerzální k jídlu od ryb přes pizzu, parmskou šunku po červené maso. A nakonec důležité upozornění – servírovat se má vychlazené na pět stupňů celsia.

 

 

Z nabídky VinoDoc doporučujeme ochutnat:

Lambrusco Reggiano „Quercioli“ DOC dolce  – Toto elegantní víno se pyšní hlubokou rubínovo-purpurovou barvou a jemným perlením. Jeho vůně připomíná čerstvě upečený jablečný koláč s ostružinami, aronii a plody černého bezu. V chuti je krémové, sametové, s pevnými tříslovinami a polosladkou koncovkou. Cena: 195 Kč

Lambrusco Grasparossa „Bocciolo“ DOC dolce – Toto vysoce kvalitní Lambrusco Grasparossa má svůj původ v kopcovité krajině Colli di Scandiano e di Canossa. Je hluboké, neprůhledné, temně rubínové barvy a na hladině se tvoří prstenec štědré purpurové pěny. Má elegantní ovocitou vůni moruší a ostružin, která přechází na patro. Je vynikající struktury s pevnými tříslovinami, svěží kyselinkou a příjemnou koncovkou se zdánlivě suchým dozníváním. Cena: 230 Kč

Lambrusco Reggiano „Concerto“ DOC 2013 secco  – Limitovaná edice vína s velmi zajímavými výsledky. Hluboké, temné, inkoustové, purpurovo-fialková barva a bohatá pěna tohoto vína jsou velice atraktivní pro oči. Ve vůni explodují červené květy, zejména pivoňky a slzičky. Chuť je suchá, vyrovnaná, s pikantní kyselinkou a pevnými tříslovinami, díky odrůdě Salamino. Cena: 249 Kč

 

Napsat komentář