Abruzzo a jeho vína

Abruzzo a jeho vína

Většina italských vinařských regionů má svou nedávnou historii jako přes kopírák. Druhá polovina dvacátého století znamenala zavedení a podporu vysokých výnosů, volbu špatných klonů, mizernou práci ve vinohradě i ve vinařství. Pořád dokola ten samý příběh. Proč? Proč se Italové po druhé světové válce pustili s takovým odhodláním do státem dotované výroby vinného šrotu. Ne, že by byla před válkou situace lepší, ale začátek padesátých let znamenal další akceleraci tohoto trendu. Na vině bylo několik jednoduchých společenských faktorů. Před sedmdesáti lety pili Italové daleko přes sto litrů vína na hlavu ročně. Vloni to bylo třicet sedm litrů. Italové byli, jak známo, po většinu dvacátého století zoufale chudí a zhusta nezaměstnaní. Chuť zapít nepříjemnou realitu za co nejnižší cenu byla na místě. Navíc Italové, stejně jako třeba Francouzi, pili víno neustále – k snídani, obědu, večeři… ale o kvalitní produkci nikdo neměl zájem. Proto byla sázka na kvantitu, logická.

Italská vína nicméně nebyla nikdy lepší než dnes. Drastický pokles domácí konzumace, zaviněný opouštěním rodinných zvyků v podobě velkých obědů, večeří a všeobecných sešlostí, striktnějším přístupem policie k alkoholu za volantem a brutálním pivním marketingem, může za to, že italští vinaři museli obrátit loď o sto osmdesát stupňů. Tedy aspoň slušná část z nich. V roce 2015 byla Itálie po Španělsku druhým největším exportérem vína, a přestože Italové pijí víno stále méně, utrácejí za něj stále více. Současná sázka na kvalitu je rovněž logická.

Abruzzo je jedním z regionů, který se „probudil“ relativně pozdě, ale taky to neměl vůbec lehké. Kromě toho, že jde o jednu z méně zajímavých částí Itálie (schválně, kdo z čtenářů si vybaví, kde přesně na mapě leží), byl a je její vinařský průmysl postavený jen na dvou odrůdách – bílém Trebbianu a hlavně červeném Montepulcianu. Velkou většinu produkce (cca 80 %) mají navíc pod palcem družstva, v nichž se zásadní rozhodnutí dělají daleko hůře než ve vinařstvích s jedním majitelem. Pojďme se tedy podívat na to, proč v současnosti STOJÍ ZA TO se o abruzzijská vína zajímat.

Terroir a odrůdy

DOC Montepulciano d´Abruzzo a DOC Trebbiano d´Abruzzo bohužel zabírají veškerou plochu hornaté krajiny na jaderském pobřeží, na níž lze smysluplně pěstovat nějakou zemědělskou plodinu. Abruzzo je v hledání svých terroirů ještě na začátku cesty. Přitom má co nabídnout. Svahy orientované na východ, teplé a suché počasí a blízkost jaderského moře, která přináší potřebnou přirozenou klimatizaci.

vigna-barba-DSCF0016.pngVýsledkem vyčleňování jednotlivých mikroregionů je DOCG Montepulciano d´Abruzzo Colline Teramane, které se rozprostírá na úplném severovýchodě Abruzza pod vápencovým horským masivem známým jako Gran Sasso s téměř tři tisíce metrů vysokou horou Corno Grande. Podhůří zde zasahuje až k Jaderskému moři a právě kombinace východních svahů a přímořského klimatu má na svědomí pomalejší vyzrávání odrůdy Montepulciano, které si tak při své robustnosti zachovává značnou eleganci. K DOCG pravidlům patří samozřejmě snížení výnosů a požadovaná doba zrání vína minimálně dva roky, z toho minimálně jeden rok v dubovém sudu.

Montepulciano je pro Abruzzo klíčovou odrůdou. Červená vína tvoří osmdesát procent abruzzijské produkce, z níž je devětadevadesát procent právě z odrůdy Montepulciano. Tradiční upozornění – v Toskánsku se dělá (skvělé) Vino Nobile di Montepulciano. S odrůdou Montepulciano ovšem nemá nic společného, jde o odrůdu Sangiovese, která se v tomto případě pěstuje v okolí města Montepulciano. Montepulciano je sice pro Abruzzo odrůdou typickou, ale patent na ni nemá, ve slušné míře ji najdeme třeba v sousední Umbrii i jižním Toskánsku.    

Nejen Montepulciano se v Abruzzu zhusta vede na tradičních pergola abruzzese. Na tom by nebylo nic divného, různé druhy vedení révy „nad hlavou“ byly v minulosti typické pro slunné a teplé regiony ať už v Itálii nebo v jižní Americe. Mají několik výhod: díky vysoké expozici keřů slunečnímu svitu je to velmi produktivní způsob vedení, hrozny se dobře sbírají, protože visí člověku doslova před nosem a navíc se mezi řádky dá pěstovat ještě něco jiného. Na druhou stranu při tomto druhu vedení ztěžuje práci údržba konstrukce, která keře drží, práce s vysokými keři je omezená a složitá a pokud má vysazená odrůda tendenci mít husté listoví, pak může dojít k zastínění hroznů a vyšší náchylnosti k plísňovým chorobám. Žádný region na světě už vinohrady s vedením na pergolu ve velkém neobnovuje a nová výsadba se provádí klasickým vertikálním způsobem.

winery.pngMarketingově to vinaři z Abruzza zrovna nevyhráli s hlavní bílou odrůdou Trebbiano d´Abruzzo. Původní slovo, z nějž vzniklo pojmenování Trebbiano, znamenalo něco jako „rychle, dobře rostoucí výhonek“. Tudíž se nelze divit, že dnes najdeme v Itálii šest druhů Trebbiana, které jsou více či méně příbuzné a několik dalších Trebbian, jež se ukázaly být totožné s jinými odrůdami. Trebbiano tudíž slouží v Itálii na jedné straně k výrobě brandy a na druhé straně k výrobě velmi kvalitního bílého vína, což je právě často případ Abruzza. Mladé a ambiciózní vinařství La Valentina například vyrábí z Trebbiana své top bílé víno zvané Spelt, pro jehož výrobu byly ve vybraných vinohradech sníženy výnosy na 40 hektolitrů na hektar. To je v Itálii, ale i v celém světě, hodnota pro bílá vína jen málo vídaná a zaručuje koncentraci aromat a chutí a velmi slušnou minerální dochuť.  

Víno      

Pít Trebbiano d´Abruzzo je jako cucat broskvovou pecku posypanou bílým pepřem, což může znít divně, ale nebojte, je to dobré. Trebbiano je svěží víno, chutná po citrusech a peckovinách ale říznější kyselinka mu dává nádech peprnosti v dochuti, která končí lehkou pozvolna odeznívající hořčinkou – jak u broskvové pecky. Tohle víno vyžaduje teplo a lehká jídla, samozřejmě nejlépe z toho, co se vytáhne z moře. Komu by vzdáleně připomnělo koňak, tak si nemusí strachovat o svoji střízlivost, příbuzná odrůda Trebbiano Toscano alias Ugni Blanc je v drtivé většině základem pro brandy ve Francii i v Itálii. Bílé odrůdy v Abruzzu ještě doplňují v malém množství Pecorino, Passerina a Montonico, z nichž první jmenované dokáže produkovat velmi dobrá vína.

vineyards_3.pngČervené Montepulciano jasně dává najevo, odkud pochází. Teplo a slunce z vína sálá v podobě zralého červeného a černého ovoce, borůvkového koláče, tabákového listu, čokolády a vanilky. Nemusí být zdaleka brutálně alkoholické, 13,5 % alkoholu je běžná míra, dojem sladkosti navozují především použité sudy, v nichž Montepulciano zraje. Toto víno vás bude rozmazlovat jako babička z vesnice, která nešetří cukrem a máslem. Je to naprosto univerzální průvodce především masitých jídel – burgry, pizza, cokoliv na grilu a klidně i sekaná… jen když je to tučné, protože slušná kyselinka a taniny Montepulcianu většinou nechybí. Montepulciano nemá smysl dlouho skladovat, i když pár let mu určitě neublíží. Jeho síla je v záplavě ovoce na úrovni sirupu, jako u I Vasari od známého producenta Fratelli Barba. Mimochodem statkářský rod Barbů se datuje od patnáctého století, kdy opat Francesco Barba působil v Neapoli jako papežem pověřený výběrčí desátků. Lidé ho museli milovat. Barbové se pak přesunuli do Abruzza, aby zde vybudovali respektované vinařství.

Ochutnejte z naší nabídky:

Montepulciano d´Abruzzo „Colle Morino“ DOC 2015  – 179 Kč

Víno atraktivní sytější rubínové barvy a hřejivého aroma s tóny zralých třešní, švestek nebo jemné mandle. V ústech působí plnějším dojmem, s kořenitými tóny tmavého ovoce a lehkou rustikálností. Osobité, s elegantní strukturou a velmi dobře integrovanými tříslovinami. Víno, které vás potěší svým sympatickým projevem a delší dochutí. 

Trebbiano d´Abruzzo DOC 2013  – 260 Kč

Toto klasické víno z odrůdy Trebbiano d’Abruzzo se ve skleničce prezentuje barvou světle slámového odstínu se zelenkavými reflexy. Ve vůni se prolínají citrusové tóny a intenzivní středomořská květena a bylinky. Chuť je hladká a čistá, podtržená citrusem se svěží kyselinkou.

Extra panenský olivový olej „Intosso“ 2015 – 460 Kč

Tento olivový olej je vyrobený z odrůdy Intosso, která se tradičně podává i jako stolní oliva k jídlu. Olej je zlatožluté barvy s bledě zelenými odstíny. Jeho pestrobarevná vůně evokuje pokosenou trávu, seno, artyčoky, hlávkový salát, rozmarýn, čekanku a zelená rajčata. Chuť je elegantně koncentrovaná a pikantní, s nádechem bazalky, máty a šalvěje. Hořkost a ostrost jsou markantní, podtržené koncovkou sladkých mandlí.

Napsat komentář